Foto: Oslava narozenin, Maritime museum
Hned druhý den po začátku týdne jsme byli zaměstnáni ve škole zajímavými aktivitami. Společně jsme se obě business třídy sešli u velkého stolu a “zahrát” si na Expo trade, tj. vzájemné směňování výrobku za výrobek. Každému z nás byl přidělen jeden výrobek, které byli ve stejné cenové úrovni. Každý musel přemýšlet o tom, čím je právě jeho výrobek zajímavý a proč by ho ostatní měli chtít vyměnit. K jakému 
účelu ho lze použít a jaké marketingové strategie můžeme na “zákazníka” použít. Naše třída nejdříve poslouchala nabídka a poté jsme si role prohodili a každému z druhé třídy jsme měli nabízet naše produkty. To stejné se dělo i ve třídě před našimi spolužáky. Na konci úterního odpoledního vyučování bylo ukončeno kolo nabídek. Na nás bylo, abychom do čtvrtečního rána se pokusili směnit náš výrobek za jiný. Protože ten, komu se to nepodařilo, nemohl uspět. Já jsem měla dřevěný bumerang, který je typický pro Austrálii. Nebylo to zase tak těžké ho vyměnit, protože vypadal dobře a kdo by nechtěl ho mít alespoň jako suvenýr. Nakonec jsem ho vyměnila za síťku na hlavu proti hmyzu. Věděla jsem, že tuto pomůcku si budeme muset koupit, až vycestujeme na severozápad Austrálie. Ondrovi bylo přiděleno zrcadlo, které bylo horší vyměnit, ale nakonec se mu to povedlo a vlastnil kšiltovku s motivy dolaru a rovným kšiltem, která je hlavně u mladé generace hodně oblíbená.
Ve čtvrtek dopoledne jsme se opět všichni sešli a každý z nás měl prezentovat s mikrofonem před všemi, co vyměnil a hlavně uvést nejméně tři důvody, proč to vyměnil a k čemu to může použít. Čtyři učitelé rozhodovali, kdo z nás obsadí tři nejlepší místa a získá nějaké ceny, mohl si nechat výrobek, který směnil a hlavně speciální certifikát o marketingových schopnostech. Nešlo o to, kdo má nejlepší řeč, výslovnost v angličtině atd. ale o to, jaké důvody uvede. Nakonec jsme nezvítězili, i když sami učitelé říkali, že bylo těžké někoho vybrat. Ondrovi druhé místo uteklo pouze o půl bodu. Rozhodně to však byl velice povedený nápad, kdy jsme si mohli vyzkoušet nejen prezentovat s mikrofonem před velkým publikem, ale hlavně procvičit všechny naučené fráze, marketingové strategie a přesvědčovací schopnosti v angličtině a hlavně jsme hodně museli mluvit, z čehož jsme byli hodně vyprahlí.
Ve středu po škole jsme se podívali na fotky a plán cesty, který nám ukázala Martina, která je také z ČR a studuje také na Kaplanu. Takže teď už jsme poučeni a víme, kam jet, kam ne a na co si dát pozor a co si vzít s sebou. Samozřejmě, že takovéto informace jsou k nezaplacení a aspoň víme, co nás zhruba bude čekat. Teď ještě si přát, ať nám vyjde počasí a nevyskytne se nějaký problém.
Pátek byl Ondrův narozeninový den. Nakoupeno jsme měli víno, připraveny dárečky, občerstvení a oslava se spolubydlícími mohla začít. Pro Ondru jsem měla připraveno několik překvapení. Na společnou večeři jsem mu připravila jeho oblíbené tentokrát jen kuřecí řízky s bramborovou kaší a upekla jsem dort, který byl jako bábovka. Původně nevzhledný vršek dortu, který mi nakynul více než se předpokládalo, měl být zakryt čokoládovou polevou. Ta se nakonec nepovedla, protože to byl nějaký levný výrobek dokonce z Polska. Ale gumové medvídky, které měli trošku zakrýt a ozdobit, chutnali stejně nejvíc a byli hned snězeni.
Naše party skončila někdy po půlnoci, a tak jsme spokojeni a ovíněni ulehli do postelí s pocitem, že další den budeme pokračovat společným BBQ v nedalekém parku. Počasí v so
botu bylo nádherné, žádný větřík, jenom slunečné paprsky a teplota kolem 26 stupňů. A tak nás tentokrát, hlavně Ondry, neotravoval létající alobal a doslova a do písmene jsme se přejedli hamburgery, hot-dogem, špízy a kuřátkem. V parku bylo plno dalších lidí, kteří zde trávili společně čas, slavili narozeniny nebo jen tak společně grilovali. Náš dvouhodinový oběd jsme zakončili grilovanou kukuřicí a odvalili se domů. Trávili jsme zbytek celého odpoledne a říkali jsme si, že si to nedovedeme představit, až dojedeme domů a budou se tam na nás valit dobroty ze všech stran. Sice se na to těšíme a už kolikrát jen při představě čerstvých rohlíčků s máslem slintáme, ale budou to asi velké šoky pro naše trávící ústrojí a naše váhy.
A abychom se jenom neváleli doma, tak jsme v neděli vyrazili do Fremantle a v přístavu se podívali do muzea, kde bylo plno lodí a také výstava s nádhernými fotografiemi přírody a zvířat v Austrálii. Dokonce jsme zavítali i na místní dva trhy, kde bylo hodně přelidněno.
Rádi bychom k dnešnímu dni matek popřáli našim maminkám vše nejlepší a nebojte, za chvíli jsme doma. Podle internetového “odpočítávače” je to přesně za 89 dní.
