Přibližný plán cesty

Mělo by to mít cca 10 000 Km za 35 dní. Pokud tedy pojedeme až do Darwinu. Možná se budeme totiž vracet už z Broome. Začínáme zítra, tj. 20. 6. a končíme 24. 7.

Končíme

Foto: Scarborough beach, BBQ, EFP party

…zatím jen se školou. Nebojte, na blogu ještě pár článků přibude :). Tož ptáte se co nového od minule? Máme tady pravou australskou zimu. Takže žádný sníh, ale většina dní je polojasno kolem 20 stupňů. Pravděpodobně to bude o trošku horší než současné české léto. Co vlastně děláme. No já jako správný typický český muž peru prádlo a Peťula jako správná česká žena je v práci. Ale jinak…

O víkendu, teda asi tom předminulém, jsme byli naposledy navštívit pláž, tu co máme nejblíže, tedy Scarborough beach. Už bylo celkem chladno, ale to nezabránilo pár odvážlivcům se jít ještě vykoupat. Brr. My jsme se odvážili jen projít po pláži a trošku nesměle si namočit nohy v oceánu. Víc jsme toho vskutku nezvládli. Každopádně jsme tak trošku zavzpomínali na ten čas, který jsme tu trávili a jak se nám tu ze začátku moc nelíbilo.

No a na poslední víkend, co už byl, jsme měli naplánované pravděpodobně poslední BBQ s našimi skvělými sousedy. Výprava byla pojata v dobrodružném duchu, kdy jsme nejdříve ve městě ulovili nějaké to maso na grilování, to měla za úkol Peťula a já jsem si šel ulovit nějaké to pivo do bottle shopu. Samozřejmě jsem si koupil lokální značku, abych rozšířil své pivní zkušenosti. Po naplnění našich baťohů dobrotami jsme utíkali na parník, spíše je to tady místní loď, kterou provozuje místní MHD a dopraví vás na druhou stranu řeky za pár centů. No co myslíte, stihli jsme? Samozřejmě, že nám ujela. Žádné překvapení. Další jela až za půl hodiny, tak nás Jana s Víťou vzali do nedaleko ležícího mini-parčíku, kde jsou čtyři stroje na posilování. Zdarma a použitelné. My jsme se radši jen vyfotili a vrátili se zpět do přístavu. (Bylo by pěkné, kdyby naše města využili brownfieldy k výstavbě parků s BBQ machines, ale to je asi sci-fi.) No další lodičku jsme naštěstí už stihli, takže zábava mohla začít. Tedy BBQ. Sluníčko nám přálo, BBQ machine byl vyleštěný jako nový, pivo ještě nezteplalo, co víc si přát. S ubíhajícím časem naše promile alkoholu stoupaly a když jsme se ve čtyři hodiny vraceli na druhou stranu břehu, protože Víťa potřeboval jít do práce, Onďa už měl celkem popito. Takže byl schopen dělat blbosti při focení a stihnul si nahodit kalhoty vodou, ze to vypadalo, jak kdybych to nestihnul na malou. Jsem to ale šikula. To zapříčinilo další následné události, kdy jsme se slunili v přístavu, abych pak mohl mezi lidi. No abych to zbytečně nenatahoval. Večer byl krásný s trochou alkoholu a drobnou opičkou.

Co už bylo méně veselé je to, že jsme se rozloučili s naší školou. Jak asi pravidelní čtenáři vědí, natahovali jsme si ji o tři dny kvůli bouřce, která tady byla před dvěma měsíci. Od té doby nic. Počasí je tady klidnější než v Česku. Každopádně poslední den ve škole, tedy ve středu, jsme dělali prezentace. Pro nás příprava nebyla zase tak těžká, protože jsme jich na vysoké škole udělali spoustu, ale na druhé straně v angličtině prezentovat je přeci jen o něco těžší. Peťula prezentovala s Brazilkou a porovnávali vývoj počtu svateb v Česku a Brazílii. Já jsem byl ve skupině se Švýcarkou a Kolumbijcem a naše téma byly sebevraždy. Vsadili byste se, že většina z vás nevěděla, že více sebevražd je v bohatém Švýcarsku, než v Česku a nejvíce na světě jich je v Litvě (tedy alespoň dle WHO, 2009). Každopádně prezentace byla taková naše třešnička na dortu.

Abychom se mohli rozloučit s našimi kamarády, domluvili jsme se na poslední třídní akci v Double Lucky Bar. Zde jsme měli jednu party již před tím a moc se nám tam líbilo. Bohužel tato party se úplně nevydařila, protože náš učitel měl nějaké rodinné starosti a nemohl přijít. Švýcaři měli kocovinu z oslav vítězství nad Španělskem, takže nás tam bylo trošku méně než obvykle. No každopádně jsme popili, rozdali spolužákům dárky, zamáčkli slzu a šli domů.

Takže teď se už jen zabalit, půjčit auto a vyrazit na cesty. Ptáte se, kde budeme cestovat. Plán je přibližně následovný – Geraldton, Carnavaron, Coral Bay, Monkey Mia, Port Hedland, Broome a pak možná Darwin, ale to ještě uvidíme. Kde se všechny místa nachází se můžete podívat na http://maps.google.com.au/. See you v ČR.

Our great time in Perth

Foto: South Perth, Double Lucky Bar, Sushi a balik

Tož je to tady… Konečně jsem se odhodlali napsat něco nového. Takže, nebojte ještě žijeme. Možná se ptáte co nového, tak tedy…

S příchodem prvního června jsem přivítali australskou zimu. Naštěstí, zatím to není, jak ta naše a řekl bych, že i lepší než aktuální české jaro. Teploty kolem dvaceti stupňů, sem tam pod mrakem, ale déšť jen tak zlehka a občas. Doufám, že tento stav vydrží, co nejdéle.

Jelikož je Peťula holka šikovná a uklízí u Češky, která má malé děti, tak nám domluvila, pro nás Čechy netypickou, dobrovolnou práci na dětském dnu místní české komunity. Takže jsme se blbě usmívali na místní české caparty a nutili je, aby dělali úkoly stanovené vedoucí tohoto spolku. Já  jsem šéfoval nějakým kuželkám a Peťula měla na starosti házení koulí do nějaké zdi. Peťula mi ukázala děti dvou maminek, u kterých uklízí.

Jelikož chodíme do kurzu otevřeného, tak nám někdo každý týden končí a jiný začíná. Příští týden do třídy přibude další Český pár. Ach jo. Co nás ale trápí více, jsou naší spolužáci, kteří už na naší škole skončili. Člověk se s nimi seznámí, zažije pěkné chvíle, a pak je zase ztratí. No alespoň máme, kde přespat, když budeme cestovat jednou po světě. V dvou posledních týdnech nás opustili kamarádi z Korei, Švýcarska, Brazílie a Thajska. Jeden z nich, charismatický a neobyčejný Nuno z Thajska, uspořádal party v jednom baru na rozloučenou. Ještě tu noc brzo ráno, co byla party, odlétal domů. Držíme mu palce a doufám, že se situace v Thajsku trošku zklidní.

Každopádně občas s naší třídou chodíme na poslední hodinu na team building party do místní hospůdky, takže jsme měli tu čest ochutnat další místní piva. Já jsem si zamiloval Little Creatures, které voní po lískovém oříšku. Dále jsem vyzkoušel Beez Neez, který chutná podobně jako Kvasar z Černé hory, akorát není  tak silný. Naposledy jsem si objednal Hoegaarden, ale ten mě teda moc nezaujal. Ale nemyslete si, že tady jen chlastáme. Stále chodíme poctivě do školy a užíváme posledních dnů jako studenti. Jedna naše Koreika občas nosí do školy nějaké dobroty. Naposledy sushi vlastní výroby, tak jsme se prokecli, že bychom to také rádi zkusili vyrobit, takže se nám dobrovolně nabídla, že nám donose to černé “cosi”, do kterého se to balí. Je to prý nějaká řasa, či co. Výrobu sushi jsme zvládli a bylo to celkem dobré a kupodivu i výživné. Však se můžete přesvědčit na fotkách. Co jinak pozitivního se událo? Na den dětí, tedy 1.6. nám došel balík z ČR, kde jsem měl od našich dárky k narozeninám a taťka samozřejmě neopomněl přibalit spoustu dalších věcí, hlavně dobrot, které plánujeme sníst na našem cestování. Super je také, že přiložil DVD o Praze a České republice ve všech možných světových jazycích. Neváhali jsem a pár kamarádů je již majitelem této inspirace na dovolenou.

Když jsem na té dovolené, tak již máme naplánovanou dovolenou v Austrálii, kdy chceme jet na sever WA a pak možná až do Darwinu, ale to se ještě uvidí. Každopádně již máme objednané auto - Ford Falcon (auto na odkazu je trošku staré, není to úplně ten model). Teď jen doufáme, aby se nic nepokazilo a dobře jsme dojeli. Naše cestování zahájíme 20. 6. a auto máme půjčené do 24. 7. Takže nám už zbývají poslední dva týdny v Perthu, před naším dobrodružstvím.

Jelikož šéfová, tedy Peťula rozhodla, že nemám být lenošný a napsat ještě nějaký konec, tak bych tady asi měl uvést, že v pondělí je v Perthu nějaký státní svátek. Abych pravdu řekl, nějak moc netuším co slaví, ale každopádně máme v pondělí volno, a pak poslední čtyři oficiální dny školy, který si ještě protáhneme o další tři dny následující týden díky katastrofální bouřce, po které jsme měli zavřenou školu.