Západ slunce

Foto: Sunset

Nedělní dopoledne jsme začali učením angličtiny v posteli. Na oběd nám vařila naše spolubydlící Markéta “lazaně”, jo kdyby to takhle bylo pořád, to by se nám líbilo. Na oplátku budeme nějakou specialitku vařit příští týden my, ale ještě musíme vymyslet co.

Z internetu jsme si zjistili, že západ slunce je v 18.15 hodin. Proto jsme po čtvrté hodině jeli směr Scarborough beach. Protože bylo i dneska krásné slunečné počasí, na pláži bylo plno lidí a první nadšenci, kteří se koupali ve vlnách zatím dost studeného oceánu. I přesto, že nefoukal vítr, vlny byly obrovské a na pláži byly cedule se zákazem koupání. Procházeli jsme se kolem pláže a nasbírali si zase další mušličky. Sluníčko se krásně odráželo ve vlnách oceánu. Čím jsme šli dál od “hlavní” pláže, tak bylo méně a méně lidí. Na chvíli jsme si sedli a jen tak se dívali na rozbouřený oceán, svítící slunce, modrou oblohu, bylo to super odreagování. Neodolali jsme ani jemnému písku a Peťula si dokonce začala stavět “malý” hrádek z písku, který ozdobila mušličkami. Asi se opět vracíme do dětských let.

Naši odpolední procházku jsme zakončili pohledem na západ slunce, který začal kolem 18 hodiny a byl to nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek. Pastva pro oči, spousta nádherných barev. Jak slunce zapadlo, cca za 20 minut, byla pláž téměř vylidněná, ochladilo se a setmělo. Z dálky jsme ještě pozorovali hučící oceán a červánkovou oblohu. Udělali jsme i pár společných fotek na samospoušť, při kterých jsme se pořádně zasmáli. Nejdříve jsem začal padat já a pak zase Peťula, takže jsme na fotkách vysmátí jak teenageři. Když jsme si doma při večeři pouštěli fotky na počítači, smáli jsme se tomu znovu. Při zpáteční cestě “domů” jsme viděli i pár hvězd na obloze a měsíček.

Krásně načatý večer zakončujeme dopíjením krabicového vína a sledováním Jamese Bonda v angličtině. Zítra už má pršet podle předpovědi, takže využijeme volný den k učení a dohánění věcí do školy, která nás čeká už od úterý. Utíká to jako voda.

Škola, škola a sobotní výlet

Foto: Fremantle

Tak tu máme krásné nedělní ráno. Počasí se nám konečně umoudřilo a v sobotu nám tu celý den svítilo sluníčko a stejně by mělo být i v neděli. Bohužel v pondělí už má zase pršet. Každopádně mám ten dojem, že si ještě slunečného počasí hodně užijeme.

Nejdříve si dovolím kratičkou poznámku o tom, jak se nám daří ve škole. V mé třídě byl tento pátek naposledy jeden Korejec, teda moc jsem nepochopil, kam jde. Myslím, že říkal něco typu, že na škole končí po 14-ti dnech, co tam občas byl a bude si hledat práci. Druhý Korejec zase nějak brblal, že mu nevyhovuje ta úroveň, kterou studuje a chce si to nějak změnit. No prostě pořád vymýšlí nějaké kraviny. Celá naše skupina má na příští týden úkol – vytvořit libovolnou prezentaci, tak já asi zpracuji téma Česká republika, protože skoro nikdo neví, kde vůbec je.

Peťula: Mám za sebou první týden v nové skupině. Na gramatiku mám učitele, kterého má i Ondrášek na konverzaci a musím říct, že hodiny s předchozí učitelkou byly zajímavější a veselejší. Učivo už je zde náročnější a hlavně jsem si tento týden konečně dala dohromady všechny slovíčka a že jich je. Ještě se to všechno naučit. Na konverzaci mám australskou učitelku, která byla několik let jako aupair v  Evropě, takže její angličtina je lepší a nemá typickou australskou výslovnost. Nutí nás hodně mluvit, což je dobře. Jsem s ní spokojená. Z předešlého levelu jsme se čtyři dostaly do současné skupiny, kde jsou spolužáci lepší. Není tu už tolik korejců a japonců. Mám tu dokonce i jednoho Čecha, Itala, Francouze a Švýcarku. Takže při konverzaci s evropanama si navzájem nejlíp rozumíme.

Toto pondělí máme volno stejně jako všichni v ČR, protože v Austrálii je 28.9. také státní svátek. Slaví se tady narozeniny královny Elizabeth II. Tento svátek se slaví i na Novém Zélandu. Datum oslavy není dán datem narození královny, ale regionem. Na Novém Zélandu se slaví první pondělí v červnu, v Austrálii (mimo západní) se slaví druhé pondělí v červnu a tady u nás v Západní Austrálii je datum stanoven na konec září nebo začátek října. Neptejte se mě proč to tak je, protože to fakt nevím. Hlavně, že máme delší víkend.

Ve čtvrtek, kdy máme shopping day, jsme náhodou objevili takovou malinkou tržnici, kde byl poměrně velký   obchod s rybami a dalšími různými mořskými potvorami. Bohužel jsme sebou neměli foťák, tak se to nedalo nafotit, ale bylo toho tam opravdu požehnaně. Nejen mořské ryby, ale i různí kraby, chobotnice, atd. Něco bylo i živého. Pro nás suchozemce to vypadalo zajímavě. Určitě někdy nějakou mořskou potvoru zkusíme, i když radši už asi připravenou. Některé zmrzlé potvůrky vypadaly i zabité hodně nebezpečně.

V sobotu jsme byli navštívit Fremantle, což je místní hojně navštěvovaná část Perthu. Mimo jiné je zde i stará věznice, která se dnes již nepoužívá a je silným turistickým magnetem. Konají se v ní denní i noční prohlídky a na objednání se lze projet úzkou podzemní chodbou, kterou teče nějaká voda. No určitě to musíme zkusit. Samozřejmě jsme nebyli jen u věznice, ale dále jsme pokračovali do místní čokoládovny. Navštívili jsme pouze její obchod, kde to moc krásně vonělo. Neodolali jsme a jednu čokoládu si koupili. Protože bylo teplé počasí, tak jsme ji museli hned sníst, aby se nám neroztekla. Ale k tomu jsme se dostali až na pláži, kde si Peťula poprvé zkusila namočit své ladné nožky ve slané vodě. Jen tak pro zajímavost místní pláže jsou pokryty jemňoučkým písečkem. U pláže jsme si dali menší sobotní obídek z vlastních zásob a pak jsme nadšeně prošli pláž. Pohled na modrou oblohu bez mráčků a čistý oceán skoro bez vln byl příjemným odreagováním. Našli jsme zde i zajímavé mušle, které ještě v naší sbírce nemáme. K pláži chodí hodně lidí s psíkama, kteří se tam koupou. Nejděsivějším zážitkem dne byly poletující drzí bílí ptáci, kteří kradli jídlo, kde se dalo.

Naše další kroky směřovali na takový výběžek, ze kterého šel krásně vidět místní přístav plný jachet a na druhé straně jsme mohli sledovat oceán, kde bylo poměrně dost lodí. Kromě věznice, pláže, přístavu s jachtami a čokoládovny jsme si prošli centrum Fremantlu, kde bylo plno zajímavých historických budov, kostelů, soch a krásné stromy. Fremantel nám přišel jako takové malé městečko, kde byl celkem klid. Nenechali jsme si ujít ruch místního tržiště, kde si každý přišel na své. Bylo tu ovoce, zelenina, ryby, mušle, jídlo, trička, koření a další suvenýry a služby. Naši návštěvu jsme zakončili v přístavu nákladních lodí, kde se nachází i muzeum. V celém Fremantlu je plno muzeií a galerií. Zatím jsme se byli podívat jen na ponorku z I. světové války, ale prohlídku vnitřku jsme neabsolvovali. Počasí bylo opravdu krásné, kolem 25 stupňů. Na Ondráškovi slunce zanechalo první stopy a má tradičně opálené sluneční brýle.

Dnes odpoledne si chceme projít nejen Scarborough beach, ale i další pláže a samozřejmě se učit do školy.

Druhý týden školy za námi

Foto:Kings Park II, Město, Scarborough beach

Tak za sebou máme úspěšně druhý týden školy a třetí týden v Austrálii. Nejdříve začneme školou. Mě se trošku obměnili spolužáci ve třídě. Odešel jeden saudský arab a korejec. Naopak nám přibyli dva noví Korejci a jedna Japonka. Vůbec na té škole máme hodně asiatů a někdy je to s nimi docela boj. Je těžké se s nimi někdy domluvit, protože mají takovou divnou výslovnost. Problémy občas řeší papír a tužka. V pátek byla naše učitelka na dovolené a měli jsme za ní náhradu. Slečnu z Anglie. No konečně jsem ji rozuměl trošku více, protože měla přeci jen tu britskou angličtinu, která se u nás učí. Jo a musím něco bonznout na Peťulu. Je tak šikovná, že od příštího týden postupuje do vyššího levelu. Na stejnou úroveň jako mám já, akorát jsou o nějaký lekce pozadu. Doufám, že se nám bude dařit oběma dál a do konce našich studií si splníme cíl a uděláme si FCE certifikát.

Abychom pořád jenom nešprtali, tak jsme se to snažili proložit i odpočinkovými procházkami. Ve středu po škole jsme se šli podruhé podívat do Kings parku. Podívali jsme se k místní “Mohyle míru” a prošli si botanickou zahradu. Peťula neodolala a vyfotila se s dělem. Ve čtvrtek jsme pro změnu měli shopping day, protože je to jediný den, kdy mají obchody otevřené do devíti. Já jsem se šel podívat do obchodu s alkoholem, kde jsem udělal výhodnou koupi a vzal krabicové víno s objemem 4l za 11 dolarů. Co se týče kvality, tak Modrý Portugal to sice není, ale zase je to lepší než naše Tesco vína. Piva jsem zatím zkouknul jen tak orientačně. Mají tady nějaké místní značky a pak jsem tam viděl Carlsberg a Heineken. Už nám celkem chybí flákota masa a tak jsme se po něm poohlídli. No a nenapadlo nás nic lepšího než si koupit klokaní maso. Koupili jsme si jeho mletou podobu. Dnes jsme to zkoušeli smažit a musím říci, že to celkem smrdí. Hlavně když je to syrové a na pánvi. Chutí vzdáleně připomíná hovězí maso. Kromě klokanního masa, jsme si dneska bužírovali i na domácím jablečném štrúdlu.Také jsme počítali naši spotřebu peněz. Týdně nám to vychází na cca 100 dolarů, ale od příštího týdne budeme muset platit ještě nájemné 250 dolarů.

V pátek jsme po škole byli pro změnu v centru města si vyfotit pár soch a ochutnat japonskou pochoutku – Sushi. No musím uznat, že bylo celkem dobré, ale smrdělo to málem. Kdybych to měl trošku přiblížit, tak mě to velikostí a vzhledem připomínalo naše zavináče. Akorát místo zelí je tam zabalená rýže a uprostřed je buď nějaké maso nebo zelenina, podle druhu sushi.

Počasí už je tady trošku veselejší. Už tolik neprší, i když je tady stále polojasno až zataženo a občas spadne pár kapek. Doufám, že to nezakřiknu, ale velké deště tu už nejsou. Občas vykoukne i oskar. A snad se to bude vylepšovat i nadále. Podle předpovědi (která se určitě ještě hodně krát změní) mají být teploty příští víkend kolem 24 stupňů a slunečno.

Dokonce jsme začali hledat i práci. Přes týden jsme odpovídali na pár inzerátu přes internet a v sobotu jsme se byli podívat do místní “Olympie”, kde jsme si zjistili pár pracovních pozic, na které je nutné se přihlásit přes internet. V Colesu jsme nechali naše životopisy, tak uvidíme, jestli z toho něco bude. Příští týden se chceme jít podívat ještě jinam. Chceme zkusit kromě obchodů i restaurace v okolních čtvrtích.

Na neděli jsme si naplánovali procházku na naši nejbližší pláž. Autobusem jsme tam byli za cca patnáct minut.  Moc se nám tam líbilo a už se nemůžeme dočkat, až bude tepleji a vyrazíme vyzkoušet vodu na vlastní kůži. Vlny v Indickém oceánu byly díky silnému větru obrovské, takže bylo se na co dívat. Je to nádherný pohled. Na pláži byly opět kupy mušlí různých tvarů, velikostí, barev, takže jsme si jich zase plno odnesli. Dnes byli v oceánu i nějací surfaři a taky nadšenci do kitingu. Byl to zajímavý pohled. Asi bychom se tam takhle neproháněli, protože vlny a hlavně vítr byl opravdu silný. Chce to určitě odvahu, ale může to být zajímavý zážitek, asi něco jako v zimě na snowboardu. Protože už bylo dlouho dobré počasí, tak nám muselo i trošku zapršet, aby nám to nebylo líto.

Odpolední procházka

foto: Klokani

Sice nám končí víkend a zítra zase začíná škola, ale jsme happy. Víkend se vydařil a máme plno nových zážitků. Včera jsme viděli nádherný oceán a dneska další zázrak Austrálie – klokany a to nejen jednoho, ale hned pět. Takže nemusíme kvůli fotce klokanů do zoo. :-)

Dopoledne jsme se opět pilně šprtali do angličtiny a vařili si francouzské brambory, které má Peťula moc ráda. Ale místní brambory mají jinou chuť než ty od Bartelů, na které jsme zvyklí, a které jsou vynikající, a tak to byly hold francouzské brambory po australsku. Protože dneska konečně vylezlo sluníčko a nám se nechtělo sedět celý den v tom chladném bytě, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na druhý pokus najít ty klokany na Heirrisson island (kde už jsme jednou byli a klokany jsme neviděli) a huráá zadařilo se. Byla tam paní, co je jezdí krmit a kolem rodinka se třemi dětmi, které je krmili granulemi a hladili si je. Tak jsme hned pelášili si ty pověstné tvory prohlídnout zblízka. Ze začátku jsme z nich měli respekt, protože jsme se báli, že najednou vyskočí a třeba nás kopnou. Slyšeli jsme, že bývají i nebezpeční. Ale tihle byli nejspíš na turisty a podobné zvědavce zvyklí. Nechali se hladit. Děti se jich vůbec nebáli, a tak jsme se i my odhodlali a pohladili je. Měli krásnou jemnou srst.

Protože jsme se vraceli zpět po 17 hodině, byli už všechny obchody ve městě zavřené a bylo vylidněno. Proto jsme si šli vyfotit zajímavou uličku, kterou jsme objevili v týdnu. Je to ulička v anglickém stylu, kde se prodávají suvenýry, výrobky z Austrálie, bižuterie, je tam i obchůdek s čokoládovými výrobky, porcelán apod. Takováhle ulička je v Perthu nejspíše jediná.

A tak si vychutnáváme poslední chvilky končícího víkendu a těšíme se zase do školy… :-)

Ocean a Bold park

Foto: oceán

Tak konečně nastal ten den, kdy jsme šli objevit oceán. Díky naším místním šalinkartám jsme mohli dojet  skoro až k pláži. Dnes poprvé jsme vyzkoušeli místní placenou autobusovou dopravu a musím říci, že to zase nebylo tak strašné, jak se tady o ní hovoří. Autobus neměl ani moc velké zpoždění. Srandovní bylo, když někdo zmáčknul v autobuse tlačítko pro zastavení, které zacinkalo jako zvonek na kole. Byl to pro nás nezvyklý tón, který z autobusů v Brně neznáme. Řidiči byli milí, vždycky počkali a plno cestujících děkuje za zastavení nebo zdraví řidiče. Což se v Brněnských MHD také nevidí. Protože na zastávkách nejsou jména, ale čísla a v autobuse, jak jsme po nastoupení zjistili, nebylo žádné oznamování, která to je zastávka, museli jsme se orientovat podle toho, co vidíme.

Protože jsme z autobusu viděli krásnou modro zelenou vodu, věděli jsme, že jsme blízko našeho cílu. Vystoupili jsme ve čtvrti zvané City Beach, což je nějaká místní trošku luxusnější čtvrť a hned při prvním pohledu na moře Peťule zasvítili oči a už pelášila na pláž, na které byl samý jemný píseček. Pohled na vlnící šumivé moře byl kouzelný. Hotová pastva pro oči a zážitek na celý život. Sledovali jsme vlny, které byly díky větru dost vysoké. Všude kolem nás byl píseček a plno mušliček a dalších darů, které oceán nadělil. Mušličky byly opravdu krásně zbarvené – bílé, růžové, hnědé, se vzorky, bez vzorků, fialkové… a tak jsme oba dva chodili a sbírali. Peťula si z toho může udělat plno náhrdelníků – máme dosti velkou zásobu. Kdoví kolik pokladů budeme mít nastřádaných za celý rok a jak to pak odvezeme. :-)

U oceánu jsme viděli i kanál, kterým teče jakási špinavá voda a všichni se v tom pak koupou a jsou happy.  Pohled na pláže a moře byl lepší než ten, co známe pouze z televize a filmů. Lidé tu běhali, chodili bosí, venčili psi nebo se jen tak procházeli po pláži jako my. Protože se mračilo a my jsme nechtěli zase durch promoknout, tak jsme prošli pouze kousek pláže a zbytek někdy příště. Počasí se tu mění co chvíli, takže než jsme se doplazili zpět nad oceán do luxusní čtvrti, tak už bylo zase sluníčko, i když pak zase přišla menší sprška a tak to bylo dneska celý den. Takové aprílové počasí nás tu provází zatím celý náš pobyt.

Při naší procházce jsme kromě krásných baráčků viděli i citrony a mandarinky na keřích. Došli jsme až k Bold  parku, kde byla sice pěkná nezničená příroda, ale na Kings park a další parky, co už jsme prochodili, to nemá. Nic extra tu nebylo, až na místní koupaliště, kde se už odvážlivci koupali.

Naši krásnou procházku s úžasným zážitkem jsme zakončili v supermarketu, kde jsme si pro energii koupili belgickou čokoládu a spokojeně odjeli domů. Zbytek večera strávíme s angličtinou a snad zítra nám počasí dovolí podniknout další výlet v Perthu.

Na konec přikládáme foto místního mléka. A v našich fotkách lze stáhnout i video s oceánem – pro zvědavce.

První týden školy končí

Pár postřehů:

• Poměrně často se tady vyskytuje značka aut, která v česku není moc známá – je to Holden, což je něco jako česká škodovka.
• Jsou tady dva typy přechodů pro chodce. Buď takové “nevyplněné” zebry, kde chodec nemá přednost před autem a více méně to jen vymezuje místo, kde může chodec přejít na druhou stranu. Pak tu jsou klasické zebry, jak je známe z ČR. Zde má i chodec přednost před autem.
• Obchody jsou otevřeny většinou do pěti nebo do šesti hodin. V neděli je většinou všude zavřeno. Ani ve velkých obchodních centrech nemají otevřeno. Pouze ve čtvrtek je otevřeno do 21 hod.
• Už vás štvou reklamy na Nově a dalších televizích? Tak přijeďte do Austrálie. Tady vás budou přímo rozčilovat, protože jsou tady co chvíli. Tedy nejsou před začátkem filmu, ale do deseti minut od začátku přijde první reklama a pak co dalších deset minut je další reklamní blok, který trvá cca 5 minut. Takže nás to už ke konci dost nudí a já osobně si říkám, že už si budu fakt muset jít toho hamburgera koupit, protože v televizi vypadá fakt k sežrání.
• Při řízení se tady  minimálně (téměř vůbec) používá klakson. Celá doprava se mi tady i přes hustý provoz jeví klidnější než v ČR.
• Na veřejnosti je zakázané pít alkohol.
• Prohání se tady celkem dost veteránu a to docela pěkných kousků.
• Australané jsou v komunikaci no stress. Za to v oblékání jsou velmi konzervativní ( i když i výstřelky se tu najdou, např. ke společenské sukni si vzít sportovní botasky, to chce odvahu). Často se tu chodí v černém, tj. černé kalhoty, černý kabát, atd. Prostě se vše ladí do šedých barev, nic veselého. Díky tomu lze snadno poznat cizince. Protože např. naše bundy září.  Nejen podle skladby barevného oblečení jsem také poznal druhý den ve škole Čecha – měl červenou bundu a došel o pět minut později.
• Koupili jsme si listové těsto, které se tu prodává už rozválené. Stačí jen přidat ingeredience a šup do trouby – very easy.

Tak za sebou máme náš první školní týden. Kupodivu jsme ho přežili ve zdraví. Co se týče mých spolužáku, tak je to velmi různorodé. Mám v podstatě dvě studijní skupiny. Jednu na konverzaci, kterou mám dvakrát týdně a druhou “domácí” skupinu, se kterou se vidím každý den na intensive english. Na konverzační hodině je hodně asiatů. Například Korejci a Japonci. Dále tam je Brazilec, Laosan, Švýcarka no a ještě jeden Čech. Vůbec mám na ty Čechy nějaký štěstí, protože na škole je nás dohromady pět a z toho já s jedním chodím na konverzaci a další Češku mám v mé “domácí třídě”. Co se týká mých spolužáků, se kterými jsem na intensive english, tak tam je Švýcarka, Laosan, Brazilec, kterému říkáme shisha man (“šiša men”), protože hodně kouří vodní dýmku, které se tady tak říká. Pak tam byl ještě jeden Saudský Arab, ale tomu dnes skončila škola a v sobotu ráno letí domů. Arabáš je tam ještě jeden, ale nevím přesně odkud. No a aby tam nebylo těch národností málo, tak tam máme ještě jednoho Turka a Korejce, který byl pro mne takový nejvíc komunikativní. Bohužel je na škole posledních čtrnáct dní a od pondělí přechází na vyšší level.

Co se týká učitelů, tak mě učí výhradně Australané. Na intensive english mam učitelku, která je drobně crazy, ale v pohodě. Akorát mám problém ji rozumět, protože mluví celkem rychle a navíc má dost australský přízvuk. Takže občas na ní akorát blbě koukám, ale zvykám si. Australská angličtina mi přijde taková rychlejší a hodně se tady zkracuje. Občas se vynechávají i nějaké slova. Jinak s angličtinou se tu perou dost všichni. Třeba takovým asiatům dělá velké problémy výslovnost. Někdy mám pocit, že si ten jazyk snad zlomí. Naše sousední třída je plná asiatů a když jim něco vysvětlují a oni to pochopí, tak je to zakončený společným mnohohlasným ááááááá. No třeba to někdy nahraju.

Peťula: Ve třídě mám skoro samé asiaty, kromě jednoho francouze a tří kolumbijců. Jména svých spolužáků si snad nikdy nezapamatuju, jsou velice zvláštní, pro zajímavost např. “tčaj-tčaj, chang, ribon, marina, kathja atd.” (dle výslovnosti). Mám pořád stejnou skupinu a jsem tam zatím druhá nejchytřejší – co se týká pochopení gramatiky. Asiaté jsou velmi pomalí a dost nechápaví nebo se spíš  nepřipravují. Druhý den jim to učitelka musí vysvětlovat znovu, protože tu gramatiku zase neví. Takže to dost brzdí. Taky plno lidí ze skupiny nedělá úkoly a víceméně si do školy chodí jen poslechnout co nového. Jinak mám učitelku na gramatiku a na konverzaci mám učitele. Oba jsou nejspíš také Australani, ale rozumím jim celkem v pohodě. I když občas něčemu také ne. Je s nimi sranda a snaží se nám pomoci, někdy i nejen v angličtině. Žádný odstup učitelů, jak je tomu u nás, tu neexistuje. Spíš naopak. Hodiny angličtiny zatím nejsou nudné, utíká to rychle. Většinou se vysvětluje nová gramatika, procvičuje se zábavou formou ve skupinkách jako konverzace nebo formou nějaké hry, potom poslech, doplňování apod. Výslovnost je tady dost odlišná, než na kterou jsme zvyklí. Budeme se muset hold přizpůsobit. Zatím je to všechno happy.

V pondělí jsme si byli zařídit bankovní účet. Bylo to hrozně jednoduché. Což nás potěšilo a už ve čtvrtek došly naše kreditní (debetní) karty. Horší bylo, že jsme museli po telefonu potvrzovat její obdržení, ale naštěstí jsme to zvládli a ještě čekáme na PIN kód. Na dnešek jsme měli naplánovanou druhou návštěvu banky. Konečně jsme se rozhoupali k tomu, že na naše účty vložíme většinu hotovosti. Obsluhovala nás starší milá paní. Dokonce jsme se s ní víceméně bez problémů domluvili. Ono to bude asi tím, že banka je vedle školy a na zahraniční studenty, kteří toho neumí moc kváknout, jsou zvyklí. Jinak v bance je k lidem jiný přístup. Je v ní taková příjemnější atmosféra a člověk se tam cítí opravdu jako klient. Za to když jdu v Čechách do banky, tak je to takový divný pocit, že zase musím někam, kde si budu muset z desítky voleb vybrat tu správnou, pak tam budu muset čekat… No však to znáte.

Ve škole jsme taky konečně dostali místní šalinkartu. Tady se tomu říká SmartRider karta a funguje trošku odlišně než u nás. Nejdříve si na ní vložíte peníze (kredit) a pak můžete jezdit tak dlouho než ho vyčerpáte. Funguje to tak, že při každém nástupu do vlaku nebo autobusu si pípnete vstup a pak zase odchod na cílové stanici. Okamžitě je vám odečtena přesná částka a zobrazen zbývající kredit. Přístroje na označení jsou na každé zastávce, ale ne všude je to kontrolované. Pro nás je naše studentská šalinkarta velmi výhodná, protože předtím jsme jezdili do školy za 2,40 AUD a teď za 77 centů.Co se týče dopravy, tak my zatím používáme jen vlaky a autobusy zdarma. Vlaky jsou zde velmi rychlé a spolehlivé. Je tady taková městská rychlodráha, kterou bychom potřebovali i v Brně. Někdo tady tomu říká metro, ale podzemní je pouze centrální stanice. Jinak se většinou jezdí na povrchu. Když jedeme do školy, tak přestupujeme na centrální, tedy podzemní stanici a nahoru se vyvezeme po eskalátorech. Lidi jsou tady tak naučení, že ti co se jen vezou stojí na eskalátoru vpravo a “levý pruh” se nechává pro ty co spěchají a po eskalátorech jedou nahoru. No akorát to občas bloknou nějací turisti nebo nově příchozí, kteří to neznají (nebo zavazí na opačné straně).

Týden utekl velmi rychle, zaměstnává nás hodně angličtina. Každý den po škole si vypisujeme poctivě plno nových slovíček, děláme úkoly a dobrovolně si půjčujeme DVD a knížky a čteme a posloucháme AJ. Počasí je tu zatím nic moc. Akorát v úterý bylo slunečno a teploučko, jinak ze středy na čtvrtek až do dneška fouká velmi silný vítr, občas i s deštěm. Celkem jsme se té síly větru báli, je to něco jiného, než u nás. Tento týden jsme zmokli dvakrát a to jednou pořádně – až na kost.

Těšíme se na víkend. Sice bude taky s angličtinou, ale mimo toho se nám snad podaří zrealizovat i nějaké výlety. Snad nám to počasí nepřekazí. Poslední novinkou je, že nám dnes v noci doletí další spolubydlící z ČR.

First school day

Tak už je to tady, konečně máme za sebou první školní den. Přes původní obavy musím říci, že to dopadlo poměrně dobře. I když. Dnes jsme po dlouhé době vstávali “brzo” ráno. Tedy v 6.30 a vůbec se nám nechtělo z vyhřáté postele vstříc novým zážitkům a přátelům. No každá dovolená jednou končí.

Takže jsme s menším předstihem dorazili do naši nové školy. Na recepci na nás byli velmi milí. Odebrali nám na chvíli pasy a usadili nás v místní “aule”, kde jsme čekali do devíti. Pak už nás čekal méně populární program. Psali jsme rozřazovací test, který se skládal z doplňovačky, vlastního psaní a ústního pohovoru. To jsme měli do deseti hotovo a po krátké pauze nám bylo vysvětleno, jak to tady na Kaplanu chodí, co se tady dá dělat, atd. Pak si nás byli vyblejsknout na studentskou kartu, která bude zároveň sloužit i jako šalinkarta. No už abychom ji měli, protože nyní jezdíme za plnou cenu.

Jakmile si nás zvěčnili, tak následovala kratičká procházka kolem školy, kde nám naše studijní referentka vysvětlovala, kde jsou jaké obchody. Pak jsme před bankou dostali hodinový rozchod na oběd. Využili jsme volna a šli si založit naše bankovní konta a zcela nečekaně jsme to zvládli. Takže hurá máme bankovní účty. Samozřejmě ještě čekáme na kreditní kartu a když se přihlásíme do internetového bankovnictví, tak smutně koukáme na velikost našeho konta – 0 dolarů.

Třetí částí prvního školního dne bylo vyhodnocení testu a seznámení se studovnou. Mě zařadili do Lower Intermediate a Peťulu do Elementary. Jinak ve studovně je spoustu knih a časopisů, které si můžeme půjčit domů. Taky máme k dispozici na půjčení anglické filmy na DVD.

Co se týče mezinárodního složení studentů, tak dnes s námi měli first day dva francouzi, číňan, japonci, korejci, brazilec, němka a to je myslím vše. Obecně lze říci, že na škole bude více asiatů, ale to je tady v Perthu všude. Ve škole se k nám po ránu ihned hlásila zatím jediná Češka, která tu už studuje.

Naše další kroky směrovali na krátkou procházku po městě, kde Peťula objevovala místní obchody a pak jsme se vydali do Ikei a dalších obchodů nakoupit nezbytné věci. Jako třeba velký hrníček pro Peťulu, atd. Co bylo poměrně nepříjemné, tak po cestě domů jsme promokli a to doslova. I do baťohů nám nateklo, což se mi v ČR nestalo snad nikdy. Takže sušíme vše a modlíme se, ať to do rána uschne, protože bychom jinak do školy museli asi v teplákách a s igelitkou. :-)

Ondra rozvrh: úterý a čtvrtek od 8.30 do 15.45 hod. (mezitím přestávky na jídlo apod.)

            pondělí, středa a pátek odpoledne od 12.30 do 15.45 hod.

Peťula rozvrh: pondělí a středa od 8.30 do 15.45 hod. (i s přestávkami)

            úterý, čtvrtek a pátek odpoledne od 12.30 do 15.45 hod.

Jaké budeme mít učitele a spolužáky se dozvíme zítra – další překvapení. Na září máme rozpis všech akcí, které škola pořádá a dostali jsme i možné výlety, které jsou pořádané školou. Na ty se těšíme nejvíc, akorát na ně budeme muset začít brzy vydělávat a šetřit.

Jdeme nabírat síly na zítřejší první lekce intenzivní angličtiny. Bude to náročné! Goodbye

Ceny zboží

Foto: jídlo, atd.(sorry za horší kvalitu fotek)
Pár postřehů:

• Alkohol je zde možné koupit od 18 let. V případě porušení tohoto nařízení hrozí pokuta 10 000 dolarů. Do 25 let po vás mohou chtít ID kartu. Tím se rozumí asi nějaká místní občanka a nebo pas. Po mě to teda nechtěli, ale příště vyšleme na nákup vína Peťulu a uvidíme.
• Centrum Perthu je roztažené do cca 3 rovnoběžných ulic a je srovnatelně velké jako to brněnské. Jinak obchody tady nejsou tolik koncentrované do megalomanských nákupních center, ale spíše roztažené po celém městě. Obchodní domy tu jsou také, ale nic co by bylo velké jako Olympia jsme zatím nenašli.

Ceny a nákupy obecně

Co jsme zatím tak postřehli, tak více se zde nakupuje ve velkých balení. Třeba je tu běžné dostupné i mléko ve dvou (možná) tří litrové plastové láhvi. Jsme rádi, že jsme objevili Kmart, kde lze nakoupit poměrně levně hlavně oblečení a takové všechno možné smíšené zboží. Možná si brňáci pamatují z počátku devadesátych let Kmart z Brna. Dnes je z něho vlastně staré Tesco (vedle Vaňkovky).

Ceny (pro přepočet 1 dolar = 15 Kč):

• Ikea
• deka Irma v Brně 39 Kč, tady 4.95 dolarů
• hrníček Almhut v Brně 5 Kč, tady 0.65 dolarů
• ramínka Hemlis v Brně 15 Kč, tady 1.95 dolarů
• Spotřební zboží
• ručníky, balení po dvou, 20 dolarů
• pleťová voda Dove, 7.42 dolarů
• teplé ponožky 2.19 dolarů
• krém na obličej 3.64 dolarů
• otvírák na konzervy 2 dolary
• Potraviny (IGA, WoolWorths)
• toastový chleba 1.69 dolarů
• jahodový džem 250g, 1.43 dolarů
• chipsy, lehce pod 2 dolary (ty nejlevnější)
• nejlevnější vína ve skle cca 5 dolarů
• 1.5 l vody, 1.02 dolarů
• 12 vajec 3.19 dolarů
• Potraviny Coles
• 2x toastový chleba 4.50 dolarů (výhodnější cena)
• 2x buchta v prášku, 4 dolary
• 900g nezapékané musli, 2.55 dolarů
• 500 ml dresing, 1.78 dolarů
• 1kg rajčat 1.98 dolarů
• 1kg jogurt s banánovou příchutí, 3.70 dolarů
• plátkový sýr 24pl, 3.39 dolarů
• slané burákové máslo 375g, 2.20 dolarů
• olej na vaření 750 ml, 1.77 dolarů
• sůl 500g, 0.99 dolarů
• kafe 2OO g, 3.37 dolarů
• tuňák 185 g, 1.13 dolarů
• sušená smetana do kávy 500g, 3.79 dolarů
• těstoviny Penne, 500g, 0.99 dolarů
• aviváž 1.25l, 3.20 dolarů
• prací prášek 0.5kg, 1.99 dolarů
• hrníček 4OO ml(větší fakt nemají)-: ) 1.49 dolarů
• “pomazánkové máslo” 25Og, 2.29 dolarů
• špagety 500 g, 0.99 dolarů
• ledový salát 1kus, 1.98 dolarů
• banány 1Kg, 3.98 dolarů
• jablka Gala 1kg, 4.98 dolarů

Kdyby vás zajímali ceny čehokoliv, tak se ptejte a my to zjistíme.

začátek víkendu

Pár postřehů:

• V Perthu se netřídí odpad.
• Viděli jsem zatím jen jednou Škodu Octavii Combi, ale je tu prodejna škodovky. Co se týče vozového parku, tak jeho věkový průměr bude podobný jako u nás. Jezdí tu celkem hodně aut z devadesátých let.

Včera večer se Perthem přehnal déšť se silným větrem, který foukal celou noc a dneska celý den. Vítr byl dost silný a studený a jak ukazuje předpověď, teploty se budou stále pohybovat v průměru kolem 18 stupňů a občas i zaprší. Už se těšíme na to teplo.

Dnes jsme si užívali dopolední lenošení v posteli. Už se nám to krátí a potom si jen tak dopolední spánek nedopřejeme. Takže toho zatím využíváme. Po snídani jsme zahájili odpolední procházku na druhou stranu od našeho bytu, tj. do průmyslové zóny, kde jsme po cestě potkávali samé obchody s nábytkem, autama apod. Po cestě měl být obchod s potravinami, který jsme nenašli, a tak jsme pokračovali až k obchodnímu centru, kde Ondra objevil Kmart, tj. další z těch levnějších obchodů na domácí potřeby, hračky, oblečení, obuv a vše ostatní kromě potravin. Koupili jsme si zde sadu ručníků, Peťula teplé ponožky do bytu a na spaní a konečně jsme koupili i otvírák na konzervy a mohli si večer dát těstovinový salát se zeleninou a tuňákem. Otvírák na konzervy tu vypadá také jinak než ten u nás, otevírání s ním je ale snadnější. Dokoupili jsme si i další zásoby potravin. Vyzkoušeli jsme kilovku jogurtu (takové balení jsou tu normální, stejně jako džusy, mléka, sirupy apod. vše ve velkém a v plastových lahvích podobných balení aviváže u nás) a musli, které nám moc zachutnalo a alespoň trošku zahnalo naše mlsné jazýčky. Musli bohužel neměli zapékané a dokonce jsme se nad některými druhy hodně podivovali. Některé vypadaly jak krmení, co máme pro Krišpina, takové malé granulky. Koupili jsme si i burákové máslo. Peťuli hodně chybí buchty od babičky a od maminky, takže jsme si koupili výhodné krabicové balení buchty. Zítra bude slavnostní zkouška pečení. Mlsná nás honí i v Perthu. Místní čokolády vypadají taky hodně lákavě, takže určitě brzy vyzkoušíme. Sušenky už jsme ochutnali (Australské výrobky) a nezklamaly. :-)

Po nákupech jsme dorazili po cyklostezce domů a měli něco jako oběd a večeři dohromady. Vyfotili jsme dnes pouze “náš panelák”. Mimochodem to křeslo a skříňka, které je před ním vidět přibyly dnes ráno a kdo chce, může si ten nábytek zadarmo vzít, nebo to později odvezou. Kdyby to křeslo nebylo tak zničené, tak už ho máme v pokoji. :-)

Zbytek večera strávíme u televize a místních kanálů, abychom nasáli trošku angličtiny, než nám to od pondělí začne naostro.

Swan Riwer & Heirrisson island

foto:Za klokanama

Dostali jsme tip, kde najít klokany. Tak jsme se dneska vydali po jejich stopách. Nejdříve jsme se nechali dovézt městským busem zdarma na molo na řece Swan, odkud vyráží výletní lodě. Hned u mola se nachází místní rozhledna a zvonice The Bell Tower, před kterou je pěkný vodotrysk.(Sranda byla, že si Ondra nepřeložil místní nápis v AJ a hned se chytnul čerstvě natřeného sloupku) No a aby toho australani neměli málo, tak si vedle ještě postavili obrovské ruské kolo.

Na ostrov, kde jsou prý klokani, jsme kráčeli po břehu Swan river. Břeh je lemován palmami a vede po něm cyklostezka (jedna z mnoha jiných pěkných). Po cestě jsme viděli racky, papoušky a další ptactvo, kterého tu je plno. Peťula si u břehů nasbírala i mušle (jak málo stačí k radosti). Sluníčko nás dneska překvapilo, příjemně hřálo a dokonce nám zanechalo červené obličeje.

Pomale jsme se dostali na ostrov Heirrisson a vlezli si do zavřené rezervace s klokany. I když jsme se rozhlíželi, žádného klokana jsme neviděli. Asi budeme muset vyrazit někdy navečer, kdy je prý větší pravděpodobnost, že vylézají ze svých úkrytů. Náš výlet jsme zakončili nákupem jídla, jak jinak, a pěšky se vydali k našemu bydlišti. Protože jsme dneska vstávali na naše poměry brzo, tak jsme dost unavení.

Pro všechny zvídavé:

• do školy jdeme 7. září,
• zatím nepracujeme, protože čekáme na udělení tax file numberu (daňového čísla),
• bydlet budeme zatím na současném místě v Glendalough,
• hledáme výhodnou koupě kola,
• a to je pro dnešek všechno a jdeme spát.
• dnešní skóre Ondry: 1 rozbitý talíř, připálené topinky, propocené tričko a oba “červení” jak rajčata od slunce.

Kings park

foto: Kings park
Pár postřehů:

• Chcete, aby vás auta pustila na přechodu? Vezměte si do ruky mapu Perthu a přednost máte jistou.
• Konečně jsme si koupili sirup, abychom přerazili chuť chloru ve vodě z vodovodu.
• Plánujeme nákup kola.
• Netěšíme se do školy, kterou jsme konečně našli a užíváme si zbývajících pár dnů zasloužené dovolené.
• Jídlo se nám už nezdá až tak drahé, ale pořád si zvykáme.
• Litr benzínu stoji cca 1.15 dolarů (což je nějakých 18 korun).
• Kvalitní cyklostezky jsou téměř všude, kam se na to hrabe Brno a Praha.
• Víno si lze koupit ve speciálním obchodě. Nejlevnější stojí cca 4 dolary. Krabicové víno se prodává ve 4l balení a stojí od 10 dolarů dráž.

Hlavním cílem dne bylo najít školu, což se nám podařilo. Zkoušeli jsme do ní dojít pěšky z našeho bytu a docela slušně jsme se ztratili, takže jsme byli rádi, když jsme se zase našli a nakonec našli i tu školu. Akorát nevím nevím jestli do ní budeme chodit pěšky, protože je to více jak 4 km (šli jsme to skoro hodinu). Zatím budeme jezdit vlakem a místními busy.

Velmi nás potěšilo zjištění, že kousek od školy máme Kings park, který je opravdu na naše poměry velký a krásný. Byli jsme v něm necelé dvě hodiny a prošli jsme když hodně, tak třetinu. V této oáze klidu se nachází pěkné hřiště pro děcka, tenisové kurty, památník padlých v obou světových válkách, veřejně přístupné grily, botanická zahrada, velikánský most a pěkný výhled na řeku Swan a část Perthu.

Stihli jsme navštívit zatím pouze hřiště pro děcka a arboretum. Hrozně nám bylo líto, že už nejsme malí špunti a nemůžeme si tu hrát. Byly zde super prolízačky, houpačky, letadla, skluzavky. Dokonce i loď a pro větší sviště i velká pavoučí síť na prolézání. No nádhera, to za nás prostě nebylo! A je fakt, že i v ČR se to ještě dneska moc nevidí.

Nejvíce času jsme strávili v arboretu, kde se jednak nachází různé kytky, zajímavé stromy, ale jsou z něj i nádherné výhledy na Swan river. Nám se taky moc líbil vodotrysk, ze kterého pokračuje vodní kaskáda s jezírky. Protože jsme se museli vracet na byt, tak jsme si nechali prohlídku zbytku parku na příště. Každopádně se nám tam moc líbilo. Připomíná nám to takové třikrát větší arboretum MZLU, kam jsme za našich brněnských studií často chodili.

Večer jsme strávili v místní české komunitě, kde jsme dostali dobrej hamburger, super štrůdl od naší spolubydlící a chutnali jsme i australské víno. Dokonce jsme zjistili, že místní cenově výhodné krabicové víno není špatně a lze ho s chutí pít. Takže si ho musíme taky někdy koupit, pač je cenově výhodné a je ho víc. :-)

Jezero Monger

foto: Jezero Monger
Na úvod pár postřehů:

• Zdá se vám brněnská voda moc chlorovaná? Tak ta v Perthu je ještě více a chutná jak chlorovaný bazén.
• Centy jsou větší jak dolarové mince.
• Myslíte si, že je v Austrálii teplo? No u nás zatím bohužel ne. Je tady jaro, spíše polojasno až zataženo a teplota se sotva vyšplhá ke dvaceti stupňům. Navíc v australských panelácích nejsou ústřední topení, zateplení a okna netěsní. Klimatizaci panelák taky nemá, takže si nemůžeme v bytě “zatopit” a máme tady celkem chladno.
• Pivo v hospodě stojí cca osm dolarů a je bez pěny.
• Klokany jsme ještě nenašli. Jsou pouze v určitých oblastech, do kterých jsme zatím nedorazili.
• Téměř všechny másla jsou slané. Naštěstí jsme objevili Floru. Tedy stejný margarín jako u nás.
• Díky naší spolubydlící jsme včera ochutnali místní topinky s burákovým máslem. Nemyslete si, že je to sladké jako nugeta (nutela). Opět je to slané, ale celkem dobré a zaručeně nezdravé.
• Chleba se tu moc nejí. Za to tady frčí něco jako náš toastový chleba, který se nedává do toastovače, který tu  nemají, ale do topinkovače. Na takto připravené topinky se maže vše, jak sladké, tak slané.
• Na přechodu se učíme, že se nejdříve musíme podívat doprava a pak doleva… Naštěstí nás zatím nic nepřejelo. Chodci tu nemají přednost a na přechodech se musí vždy zmáčknout speciální tlačítko, abychom se vůbec dočkali zelené.
• Grafiti tady jsou občas taky, ale ne v takové míře jako v Brně. Vlaky, kterými jezdíme mají stejně poničená skla jako brněnské šaliny.

Dnes jsme se byli podívat k nejbližšímu parku, který se nachází kolem jezera Monger. Dá se k němu pohodlně dostat po místní cyklostezce. Ty jsou všude po celém Perthu, takže se zatím jen tak orientačně poohlížíme po nějakém kole nebo bruslích. Možná si časem nějaké “přibližovadlo” koupíme, ale spíše až začneme někde pracovat a mít více peněz.

Jinak procházka to byla celkem pěkná. Vyfotili jsme se opět u palem, které jsou na každém kroku a za chvíli nás nebudou ani překvapovat. Jinak z odborného hlediska jako studenti zemědělské školy jsme zhodnotili, že je tady pestrá flora a s faunou je to o něco horší. Z flory se tady vyskytují palmy, nějaké ty jehličnany (ani borovice či smrky a jedle, takže nevím), vrby, bambusy obecné, takové velké stromy, co vypadají jako topoly a viděl jsem je u nás v arboretu MZLU. :-)

Za to z živočichů jsme tady našli zatím hodně ptáků. Například černé labutě, ty jsou asi opálené z toho tepla a sluníčka, co tady pořád nemáme. Pak taky nějaké černé vrabce s oranžovým zobákem, kteří se potápí pod hladinu a loví tam ryby. Viděli jsme tady i české kačeny, nějaké místní racky a co nás zarazilo, tak jsme na jednom ze stromů objevili i papoušky. Většina ptáků vydává zajímavé zvuky a provádí různé kreace. Lidí se moc nebojí, jsou na ně zvyklí.

Naši úžasnou odpolední procházku nám kazilo akorát počasí, a tak jsme se dočkali i dešťové spršky. Proto jsme po prohlídce parku vzali místní supermarket útokem, koupili si chleba a nějaké šušenky a šli si domů na kafe.

Pomalu se nám blíží škola. Ach jo. Ale užíváme si zatím naši “dovolenou” alespoň tím, že vstáváme zásadně až kolem poledne. :-) Zítra možná nepřibude žádný záznam, protože jsme pozvání na hamburgery k “místňákům” Čechům. 

Den otců

Tak jak v Čechách slavíme den matek, tak v Austrálii mají i den otců. Ano je to tak, konečně tady mají muži svůj svátek a nejsou tak diskriminovaní :-).

Tento svátek má pohyblivé datum, stejně jako u nás Velikonoce. Slaví se vždy první neděli v září. Letos to vychází na 6.9.2009. Účel tohoto svátku je vyjádřit otcům díky za veškerou péči a podporu.

Jako nejčastější dárky se uvádějí květiny, kravaty, čokolády, atd. Většinou se slaví v úzkém kruhu rodinném, ale i restaurace a různé kluby u této příležitosti pořádají zajímavé akce. Velmi důležitá je společná snídaně celé rodiny a dále organizování různých her a jiné zábavy proto, aby se posílil vztah mezi otcem a dítětem.

Jelikož je zde vše velmi komerční, tak mnohé obchody na tento den vypisují speciální slevy, aby mohli co nejvíce vydělat.

Nutné nákupy

Tak dnes jsme si byli podívat v místní Ikei a “Olympii”.

Ikea je překvapivě menší než na ta brněnská, jinak tady mají víceméně stejné věci jako v Brně, naštěstí i ta cena je tu opravdu velmi nízká u některých produktů. Takže jsme si koupili za deset doláčů dvě deky, aby nám na bytě nebyla zima a pak ještě nějaké drobnosti.

Místní “Olympia” je oproti brněnským nákupním chrámům malinká. Celkem nás to překvapilo. Co se týče obchodních řetězců, tak tu není žádný jako v ČR, ale Coles, IGA a WoolWorths. My jsme dnes nejvíce utratily v Coles, kde jsme se drželi výrobků řetězce. Řekněme něco jak “Tesco zboží”. No a i když jsem utratili pouhých cca 35 dolarů, tak při převodu do CZK se nám protočili panenky. Musíme se odnaučit to přepočítávat, nebo bychom si nic nekoupili. U pokladny prodavačky nejen markují, ale rovnou zboží dávají do igelitek.

Jinak co nám tu tak chybí a zatím jsme nesehnali je třeba klasický ovocný čaj typu pickwick, pomazánkové máslo, nějaký instantní ledový čaj. Sýry jsou tu bohužel taky drahé, tak jak u nás. Vůbec tu nemají velké hrníčky. Sehnal jsem největší 400 ml, což je sice už o něco lepší, ale půllitrák tu prostě nemají. Nebo jsem ho zatím neobjevil.

Co tu ale mají v každém obchodě je pivo v prášku (tedy odborně řečeno mladinový koncentrát). Jinak alkohol se prodává ve speciálním obchodě a v normálním supermarketu lze koupit jen nealko. Co se týče nealka, tak je tady sortiment rozmanitější. Coca Cola se prodává třeba i vanilková, Schweppes má také různé chuti a například lze pořídit zázvorovou limonádu nebo Mountain Dew.

Sortiment drogerie se nám zdá o něco chudší než v naších obchodech. Zato v každé Chemistry prodávají i základní léky. Ještě trošku bojujeme s místní mincemi, kde dolarové jsou celkem malinké zatímco centy jsou větší než naše kovové dvacetikoruny.

Jinak počasí je tady takové nic moc. Když jsme šli z obchodu, tak jsme dokonce zmokli. No už se těšíme na pořádné teplo a sluníčko, jsme přeci v Perthu, kde je nejvíce slunečných dnů v roce. Aktuální počasí najdete na: WeatherZone.