Tak za sebou máme úspěšně druhý týden školy a třetí týden v Austrálii. Nejdříve začneme školou. Mě se trošku obměnili spolužáci ve třídě. Odešel jeden saudský arab a korejec. Naopak nám přibyli dva noví Korejci a jedna Japonka. Vůbec na té škole máme hodně asiatů a někdy je to s nimi docela boj. Je těžké se s nimi někdy domluvit, protože mají takovou divnou výslovnost. Problémy občas řeší papír a tužka. V pátek byla naše učitelka na dovolené a měli jsme za ní náhradu. Slečnu z Anglie. No konečně jsem ji rozuměl trošku více, protože měla přeci jen tu britskou angličtinu, která se u nás učí. Jo a musím něco bonznout na Peťulu. Je tak šikovná, že od příštího týden postupuje do vyššího levelu. Na stejnou úroveň jako mám já, akorát jsou o nějaký lekce pozadu. Doufám, že se nám bude dařit oběma dál a do konce našich studií si splníme cíl a uděláme si FCE certifikát.
Abychom pořád jenom nešprtali, tak jsme se to snažili proložit i odpočinkovými procházkami. Ve středu po škole jsme se šli podruhé podívat do Kings parku. Podívali jsme se k místní “Mohyle míru” a prošli si botanickou zahradu. Peťula neodolala a vyfotila se s dělem. Ve čtvrtek jsme pro změnu měli shopping day, protože je to jediný den, kdy mají obchody otevřené do devíti. Já jsem se šel podívat do obchodu s alkoholem, kde jsem udělal výhodnou koupi a vzal krabicové víno s objemem 4l za 11 dolarů. Co se týče kvality, tak Modrý Portugal to sice není, ale zase je to lepší než naše Tesco vína. Piva jsem zatím zkouknul jen tak orientačně. Mají tady nějaké místní značky a pak jsem tam viděl Carlsberg a Heineken. Už nám celkem chybí flákota masa a tak jsme se po něm poohlídli. No a nenapadlo nás nic lepšího než si koupit klokaní maso. Koupili jsme si jeho mletou podobu. Dnes jsme to zkoušeli smažit a musím říci, že to celkem smrdí. Hlavně když je to syrové a na pánvi. Chutí vzdáleně připomíná hovězí maso. Kromě klokanního masa, jsme si dneska bužírovali i na domácím jablečném štrúdlu.Také jsme počítali naši spotřebu peněz. Týdně nám to vychází na cca 100 dolarů, ale od příštího týdne budeme muset platit ještě nájemné 250 dolarů.
V pátek jsme po škole byli pro změnu v centru města si vyfotit pár soch a ochutnat japonskou pochoutku – Sushi. No musím uznat, že bylo celkem dobré, ale smrdělo to málem. Kdybych to měl trošku přiblížit, tak mě to velikostí a vzhledem připomínalo naše zavináče. Akorát místo zelí je tam zabalená rýže a uprostřed je buď nějaké maso nebo zelenina, podle druhu sushi.
Počasí už je tady trošku veselejší. Už tolik neprší, i když je tady stále polojasno až zataženo a občas spadne pár kapek. Doufám, že to nezakřiknu, ale velké deště tu už nejsou. Občas vykoukne i oskar. A snad se to bude vylepšovat i nadále. Podle předpovědi (která se určitě ještě hodně krát změní) mají být teploty příští víkend kolem 24 stupňů a slunečno.
Dokonce jsme začali hledat i práci. Přes týden jsme odpovídali na pár inzerátu přes internet a v sobotu jsme se byli podívat do místní “Olympie”, kde jsme si zjistili pár pracovních pozic, na které je nutné se přihlásit přes internet. V Colesu jsme nechali naše životopisy, tak uvidíme, jestli z toho něco bude. Příští týden se chceme jít podívat ještě jinam. Chceme zkusit kromě obchodů i restaurace v okolních čtvrtích.
Na neděli jsme si naplánovali procházku na naši nejbližší pláž. Autobusem jsme tam byli za cca patnáct minut. Moc se nám tam líbilo a už se nemůžeme dočkat, až bude tepleji a vyrazíme vyzkoušet vodu na vlastní kůži. Vlny v Indickém oceánu byly díky silnému větru obrovské, takže bylo se na co dívat. Je to nádherný pohled. Na pláži byly opět kupy mušlí různých tvarů, velikostí, barev, takže jsme si jich zase plno odnesli. Dnes byli v oceánu i nějací surfaři a taky nadšenci do kitingu. Byl to zajímavý pohled. Asi bychom se tam takhle neproháněli, protože vlny a hlavně vítr byl opravdu silný. Chce to určitě odvahu, ale může to být zajímavý zážitek, asi něco jako v zimě na snowboardu. Protože už bylo dlouho dobré počasí, tak nám muselo i trošku zapršet, aby nám to nebylo líto.
Žádné komentáře:
Okomentovat