Spring Festival a Mandurah

Foto: Spring Festival, Mandurah

Tak už utekly dva měsíce od našeho příjezdu do Perthu. Utíká to jako voda! Máme se dobře, zvykly jsme si  maximálně a už nás nic neudivuje tolik, jako na začátku našeho pobytu. Akorát nás tu pěkně štvou místní zaměstnavatelé, kteří si pořád vymýšlí nějaké blbosti, co všechno musí mít člověk, který chce umývat aspoň blbé nádobí nebo uklízet. Ach jo, je to neuvěřitelné. Každopádně Ondra obešel autopůjčovny, já hotely, rozdáváme životopisy a doufáme, že je hned nehází do skartovačky a aspoň někdo se ozve. Jen tak se nedáme a chodíme pořád dál a dál, od baráku k baráku a snad se štěstí unaví a něco se urodí.

Tento pátek byla škola zavřená (malovalo se) a všechny třídy měli Spring Festival v Kings Parku. Každá třída měla trička ve stejné barvě a své jméno. Moje třída se jmenovala Red Cat (což je místní free autobus,  který jezdí po městě) a měli jsme červené trička. Ondrova třída měla zelená trička a jmenovali se Shrek. Učitelé pro nás připravili celkem deset různých her, např. házení koulí, skákání v pytlu, nošení vajíčka na lžičce, házená v sedě, trefit se do branky s Australským balónem, který není kulatý, criket, podlézání tyčky v rytmu hudby, oblékání si věcí na čas apod. Bylo to zábavné a vydařené odpoledne. Sluníčko konečně za celý týden pořádně vylezlo a dávalo nám zabrat. Než byly zahájené hry, tak učitelé ugrilovali párky, které byly společně s pečivem zdarma pro všechny. Bylo vidět, že jak jde o jídlo zdarma, tak jsou na tom všechny národy stejně. Nejen my, ale i Korejci a další národy si chodili přidávat. A překvapivě bylo párků pořád dost a dost. Škola asi nešetřila. Po obědě byly zahájené hry, kdy mezi sebou vždy bojovali dvě třídy. Vítězové dostali šampaňské a další cenou byly lízátka. Moje třída vyhrála jen čtyři hry a Ondrova tři. Předtím jsme měli dojednáno s učitelem, že pokud vyhrajeme, tak celý týden nebudou úkoly, ale bohužel se nám to nepodařilo. Tak uvidíme, jestli přitvrdí v úkolech nebo ne. Vystavili jsme zatím jenom pár fotek. Zbytek průběžně dodáme příští týden, až získáme další fotky od spolužáků. I když jsme měli tyto hry od 11 do 15 hodin, byly jsme po všem utahaní a zralí akorát do postele.

Počasí celý tento týden není moc slunečné. Stále je tu jaro, i když v pondělí a v úterý bylo pod mrakem a deštivo. Dnes pofukoval celkem studený větřík, ale přesto nás to neodradilo a podnikli jsme výlet za objevením Mandurahu. Jeli jsme sem vlakem necelou hodinku a místním free busem jsme se dostali do centra města. Bylo tu spoustu kanálů, kolem kterých byly samé luxusní domy a všude samé lodičky. Byl tu božský klid. Rozhodně je tahle odlehlá část Perthu ideální k bydlení pro rodiny. Byly jsme si omrknout, jak to tady vypadá ve dne. Na Vánoce máme v plánu se sem vydat znovu a na lodičce se za tmy projet osvícenými kanály. Hodně to tu připomínalo Benátky, i když tam jsme nikdy nebyly. Byl to příjemný výlet. Viděli jsme další pelikány, další zajímavé akční sochy a poznali další část Perthu. Navštívili jsme i místní informace pro turisty a nabrali si dalších plno letáčků s tipy na výlety – už abychom je mohli realizovat. Prošli jsme si místní přístav, kolem kterého je plno hotelů, restaurací a obchůdků pro turisty. Došli jsme i k jedné z pláží, kde byl nádherný písek. Naštěstí tu nebyly žádné mušle, tak nás to aspoň nelákalo sbírat další poklady oceánu.

V neděli plánujeme místo obědu jít dělat BBQ (grilování) do parku a odpoledne vyrazit na trhy (ovoce, zelenina) do Subiaca. Uvidíme, co tam bude za zázraky. Snad to bude stát za to.

Jo a ještě jsme zapomněli dodat, že máme nový nábytek. Tedy konkrétně nové postele s docela dobrým roštem. Nebojte, ty původní jsme nerozbily, ale prostě se tu jeden večer objevil majitel s novými a mi se samozřejmě nebránili. Jen pro upřesnění jsou to postele z Ikei. No a ještě máme z minulého týdne nové křesla a stoleček, takže už ten náš pokojík máme pomalu jako apartmán v hotelu.

Noční Perth

foto: Noční Perth, Rockingham

Tož je to opět tady. Neděle večer a čas na záznam do blogu. No čím začít. Tento týden se nic moc zvláštního neudálo. Ve škole je vše stejné a pořád pilně studujeme. Mě ve třídě v pátek končil jeden Brazilec. Jinak jedna z těch Japonek, které chodí stále v uniformě, dokonce minulý týden chodila s rouškou přes obličej a byla v tom i ve třídě. Teda ještě, že v té třídě nejsem, protože by mě to asi vadilo a nechtěl bych se s ní moc bavit. Nevím, jestli jsme to už náhodou nepsali dříve, ale třídy ve škole nemají venkovní okna, pouze okna do chodby, takže jsme tam jako v akvárku. No ale co, tady je to normální. Každá třída má klimatizaci, která tady není až tak domyšlená. Teda v mé třídě je to v pohodě, protože si klimatizaci můžeme zapnout a vypnout, kdy chceme. Hůře je na tom Peťula, protože v její třídě se zapíná klimatizace pro více učeben a musí být puštěna skoro pořád. Takže je tam jak v mrazáku. Radši nechci vědět, co v té klimatizaci bydlí, protože se nám v pátek stalo, že na stropě byl hrozně velký šváb. Fuj… No Thajec ho naštěstí odlovil a někam si ho odnesl. Tak doufám, že tam v pondělí nebude nějaká další havěť.

V pátek jsme se konečně odhodlali jít nafotit noční Perth, což si myslím, že se i povedlo. Nejdříve jsme před jedním mrakodrapem nafotili nasvícenou vodní kaskádu nebo co to je. Pak jsme upalovali dále do Kings parku, ze kterého je krásný výhled na Perth. Lépe řečeno na jeho malé centrum a břeh řeky, která ho lemuje. Na břehu jsou i dvě významné atrakce města, které jsou pěkně nasvícené. Je to takové obří kolo a velká věž, která funguje i jako rozhledna. No jelikož to byli naše první noční fotografie, tak se nám ze začátku moc nedařilo dělat dobré fotky, ale pak jsme neúspěchy prolomily a nafotily jsme celkem pěkné fotečky.

V sobotu jsme chtěli původně jít na pláž, ale nakonec jsme si to rozmysleli, protože když jsme ráno vykoukli ven, tak bylo po dlouhé době zataženo a foukal vítr. Takže jsme nakonec celou sobotu lenošili doma. Teda nejen lenošili, ale samozřejmě jsme i pilně studovali… V neděli se počasí již naštěstí umoudřilo a bylo opět něco přes třicet stupňů, takže jsme mohli jít konečně se trošku opálit na pláž. Nejdříve nás ale čekalo uklizení bytu, protože jsme měli tento týden službu. Uf, bylo to náročné. No každopádně za chvíli bylo hotovo a mohli jsme vyrazit na pláž. Rozhodli jsme se pro stejnou oblast jako minulý týden, ale na trošku jiné místo. Dnes s námi šla i jedna Slovenka, naše kolegyně ze studia. Na místě to nejdříve vypadalo trošku zoufale, protože bylo docela teplo a šli jsme po silnici, která vypadala, že nevede nikam. No naštěstí vedla někam a dovedla nás na pláž, která sice byla hrozně pěkná s průzračnou vodou, ale úplně liduprázdná. Za chvíli jsme pochopili také proč. Jakmile jsme se prošli pískem zvedlo se docela slušné hejno much, které se taky opalovalo na pláži a rozhodlo se nám dělat společnost. Takže jsme se dali do běhu, abychom jim utekli. Ve výsledku jsme došli až na místo, kde jsme byli minulý týden, kde jsme také zůstali. Bylo to tady ale jiné, nebylo už tolik mušlí a oceán rozhodně nebyl tak teplý. Každopádně mě osobně to nezabránilo tomu, abych se v něm aspoň na chvíli osvěžil a našel nějaké nové mušle. Hledání mušlí se později změnilo na menší Česko Slovenský souboj o to, kdo najde nejlepší mušli. Peťula vše hlídala z bezpečí vyhřáté pláže. Večer, když jsme dorazili zpět domů, tak jsem se díval, že jsme jak z nějaké reklamy na opalovací krém. Protože břicho mám celkem bílé a záda docela opálené (ne spálené). Takové jak předtím a potom. Závěr dne jsme strávili krátkým studiem a shlédnutím kvalitního vybraného filmu s ještě lepším hereckým obsazením, u kterého jsme málem usnuli .

První koupání v oceánu

Foto: Shoalwater beach, Czech BBQ

Týden opět utekl jako voda a zítra začíná další. Ve škole jsme se opět seznámili s novými tvářemi. Peťuli ve třídě přibylo pár lidí, kteří předtím studovali s Ondrem a nepostoupili výše. Ondra měl první týden nové učitele.

Peťula úplně zapomněla uvést, že máme ve škole nové Japonky, což by zase nebylo nic tak moc zvláštního,  kdyby nebyly tak “jedinečné”. Je jich něco kolem deseti a všechny nosí takovou pro nás srandovní uniformu. Jsou to bílé šaty, které mají takový “modrý brindák”. No i kdyby neměli tu uniformu, tak bychom je asi nepřehlédli, protože to jsou jediné studentky, které z autobusové zastávky utíkají do školy, aby tam byli včas. A taky jsou ve škole nejmladší, protože studují teprve střední školu.

Co se týká práce, stále hledáme a čekáme, až se někomu zalíbí náš životopis a odpoví nám. Když už to vypadá nadějně, tak si vymyslí další podmínky, např. na úklid výpis z trestního rejstříku, který se stejně vydává jenom v ČJ a ne v AJ, vlastní automobil apod. Netušili jsme, že to bude tak složité. Australani si nějak vymýšlí. Peťula začala obcházet hotely a hledat cleaning a Ondra bude zkoušet počítačové firmy. Tak snad se na nás brzy usměje štěstí a budeme mít o tuhle starost se sháněním práce méně.

Stále sledujeme počasí a novinky z ČR. Je to neuvěřitelné, že už u nás sněží a my tu začínáme mít pěkně teploučko. V sobotu jsme měli prvních 35 stupňů, takže jsme se ohřáli a vyšplouchali v oceánu. Tím, že jsme byli na pláži, tak nám ani nepřišlo, že je takové teplo. Vyzkoušeli jsme pláž v Rockinghamu. Předtím jsme si byli ve městě koupit čepice na hlavu, protože australské sluníčko je opravdu hodně silné. Obešli jsme pár obchodů a nakonec jsme si jako správní turisti koupili kšiltovku a klobouček s nápisy Perth a Austrálie v obchodě se suvenýry, kterých je tu několik.

Poprvé jsme šli bosky v písku a omývali si nohy v oceánu. Ondra přitom lovil mušle. Postupně jsme si sundávali oblečení a pak jsme zakotvili a šli vyzkoušet vodu na vlastní kůži. Nejdříve se osmělil Ondra a potom i já. Tato pláž byla na koupání lepší, než Scarborough, kterou máme kousek od bytu. Vlny zde nebyly tak velké a dalo se jít daleko od břehu. Voda byla dost průhledná, viděli jsme až na dno a lovili mušle, které jsou opravdu zajímavé a velké. Pláž je dobrá i na snorchling. Vyřádili jsme se tady pořádně. Postavili jsme si velký hrad z písku, ozdobili ho mušličkami a než jsme se stihli u něho vyfotit, tak přišla velká vlna a začal se nám hrad podmáčet. Než jsme se přesunuli dále, tak z hradu zbyla pouze malá hromádka. Došli jsme postupně k molu, nad kterým začal západ slunce a v dálce byl vidět Penguin island,  na který bychom se také někdy rádi podívali. V Rockinghamu nás zaujalo více míst, takže sem určitě ještě zavítáme. Při  zpáteční cestě vlakem přistoupili i “aborginsy”, což je něco jako u nás cikáni.

Nedělní oběd jsme vyřešili hromadným barbecue v blízkém parku se spolubydlícími. Sice už nebylo přes třicet stupňů, ale počasí bylo příjemné. Měli jsme párky a hamburgery, jablečný štrúdl a zkoušeli jsme i bramboráky. Bylo tu plno lidí, kteří měli nedělní piknik nebo také přijeli na BBQ. Přejedli jsme se všech dobrot tak, že teď ještě odfukujeme při nedělním odpoledním učení angličtiny a dělání úkolů do školy. Nedělní večer zakončíme půjčeným dvd a zítra zase huráá do školy.

Tento týden jsme se poprvé odhodlali jít běhat do místního parku. Sice jsme toho moc neuběhli, ale střídali jsme rychlou chůzi a pokusy o běh. Takových “běhuchtivých” lidí tu bylo více, takže no worry. Snad to bude lepší a lepší. Chybí nám tu spinning a naše kolečkové brusle. Nejlevnější činností je běh, který moc rádi nemáme, ale musíme se trošku pohybovat. Jinak v parku je pěkně živo. S jarem začínají labutě, kačeny a další podobná zvířata rodit potomky, takže tu bylo kromě hodně lidí i plno zvířat.

Novinky od protinožců

Foto: Barbecue, Joondalup

Tak máme za sebou poměrně náročný týden. Tedy nejtěžší bylo hned pondělí, kdy jsme psali test, který se tu píše každých pět týdnů a rozhoduje o tom, jestli se postoupí do vyšší úrovně nebo ne. Po našem first day (začátkem září) jsem se dostal do třídy, která již běžela pět týdnů a Peťula začínala ve třídě, která byla vytvořena, když jsme přijeli. Takže moje třída psala již druhý test – tedy po deseti týdnech. Ten byl kupodivu lehčí, než ten co psala Peťula. Je to asi z toho důvodu, že moje třída dobrala učebnici, tak nám  potřebují dát novou a tím pádem nás posunout na next level. Peťulina třída je teprve v půlce učebnice, tak se jich tolik zbavovat nepotřebují. A jak test dopadl? Podle toho, co jsem již naznačil, tak já postupuji do vyššího levelu a Peťula zůstává v současném. Otázkou je, jestli já jsem opravdu lepší a Peťula o něco horší, nebo je to tou rozdílnou náročností testu. Každopádně z mé třídy postoupila většina lidí. Snad až  na jednoho korejce a turka, který má teď prázdniny. Naopak u Peťuli postupují pouze tři lidi, a to jeden Čech a dva Korejci. Jinak od příštího týdne mám nový rozvrh. Budu chodit každé dopoledne do 11.45 hodin. To mám gramatiku a její procvičování. Dvakrát týdně mám na odpoledne (pondělí a středa), kdy mám “povinně volitelné” vyučování. Já jsem si vybral zaměření na gramatiku, abych ji neměl málo. Peťula má rozvrh podobný jako měla, takže má každý den na odpoledne gramatiku (12.30 – 15.45). Aby toho neměla málo, tak má samozřejmě také “povinně volitelné” vyučování dvakrát týdně a pro změnu dopoledne, kdy má také zaměření na gramatiku. No ale dost školy, další test nás čeká až za pět týdnů.

Nebo možná ještě zpět ke škole, tento týden už byl takový volnější po pondělním testu a v pátek obě třídy měli barbeque, což je vlastně grilování. To se dá dělat v téměř každém parku, kde jsou na to speciální mašinky. Jo a jsou zadarmo, nemusíte za to nic platit. Stačí jen přijít, přinést si své maso a můžete vesele grilovat. Něco takového by se mi líbilo i u nás v Česku. No je vidět, že naše třída měla učitelku, protože mi jsme již ve středu vytvářeli nákupní seznam a stanovili jsme si kdo vybere peníze a kdo půjde nakoupit, atd. Když jsme si psali nákupní seznam, tak se projevila trošku odlišnost národností. Hlavně Korejci mě přišlo, že vymýšlí hrozné kraviny. Já osobně jsem třeba navrhoval, že bychom mohli koupit kuřecí steaky, což neprošlo, protože Korejci vymysleli, že koupíme celé upečené kuře a akorát ho ohřejeme. No budiž. Pak na nákupním seznamu byly ještě grilovací párky, nějaké omáčky, “rohlíky”, chipsy a další nesmysly. Jedna Korejka dokonce vymyslela, že se koupí Choco cookies. No po vytvoření nákupní seznamu, jsem se rozhodl, že se radši nebudu účastnit nakupování. Zato Peťulina třída se o barbeque dozvěděla až ve čtvrtek a akorát vybrali peníze a pět dobrovolníků to šlo v pátek dopoledne nakoupit a víc se neřešilo. Jde vidět, že mají učitele, který vůbec nic neřeší do detailů.

V pátek, kdy tedy nastal den D, jsme místo školy, šli rovnou do pět minut vzdáleného Kings parku, o kterém jsme již psali dříve a šli jsme grilovat. Samotného grilování se chopili dva korejci. Samozřejmě byla to spolupráce mezinárodní, protože chudáci Korejci nevěděli, jak se pouští barbecue machine. No a tak přišel čas na nás na Čechy. No tedy na mne. Kdy jsem si přečetl návod (stiskni tlačítko a drž ho tak dlouho, než se rozsvítí zelené světlo) pro blbé a pustil jsem jim to. Jo a v pátek dopoledne se ještě šlo nakupovat. Tady bych jen zmínil takovou perličku, že Korejci nakoupili Chipsy a mimo jiné, jedny takové fakt “delikátní” – slané s octovou příchutí. Nebylo to dobré, ten ocet tam byl cítit. Nikomu to nechutnalo, nebo se k tomu aspoň nepřiznal. No a tak jsme to dali ochutnat naší učitelce, která prohlásila, že to je její neoblíbenější příchuť a celkem ráda si je vzala domů. Po grilování se naše třída šla projít po Kings parku, kde většina lidí byla teprve poprvé. My s Peťulou už po třetí. Pak jsme se vrátili na výchozí místo, kde jsme grilovali. Naše učitelka zavelela rozchod, pár lidí odvezla a pár lidí šlo zpět do školy. Já jsem říkal, že zůstanu v Kings parku, protože musím najít Peťulu. No Jana (moje spolužačka ze Slovenska) po chvilce zahlásila, že ji vidí. Peťula neměla nic lepšího na práci, než běhat s kamarády z její třídy po parku a hrát na schovávanou. To byl totiž stupidní nápad jejího učitele, který kromě “schovky” vymýšlel další hry, např. slepou bábu apod. Thai, což je Peťulin učitel na gramatiku a můj na konverzaci, tak nám vykládal, jak byl před deseti lety na čtyři měsíce v ČR a studoval na Karlově univerzitě. Česky uměl říct Ondrovo jméno (Ondřej) a pak pár důležitých frází: dvě piva, neumím česky, na zdraví a víc si nepamatuji. Ale celkem mu to šlo a bylo to legrační slyšet mluvit česky od cizince.

Jinak tento víkend jsme měli horší počasí. V sobotu jsme šli na výlet k jednomu jezeru. Když jsme vystoupily z vlaku, tak se nás hned ptali, jestli nepotřebujeme poradit, kam jít. Protože jsme vytáhli mapu a začali se dívat, jakým směrem máme jít. Ujmul se nás jeden starší pán, zaměstnanec místního dopravního podniku, který se nás ptal odkud jsme. Vysvětloval nám cestu k jezeru a když se mu zdálo, že jsme něco nepochopily, tak to řekl ve slovanském jazyku. Jeho výslovnost mi připomínala, jak kdyby byl někde z bývalé Jugoslávie, a taky že jo. Když jsem se ho zeptal odkud je, tak říkal, že ze Srbska. Dál jsem se ho tedy nevyptával, ale je možné, že sem prchnul, když měli v Jugoslávii válku. No každopádně nás tento starší pán nasměroval směrem k jezeru. Nejdříve jsme ale došli k místní univerzitě, před kterou byl takový menší park. Mě se líbil, protože tím parčíkem protékal potok, který byl tak pěkně spádovaný a končil v takovém větším jezírku. Vůbec si tady s těmi vodními prvky umí krásně vyhrát. Každopádně jsme s Peťulou prošli parčík a univerzitní areál, když nás překvapil místní déšť. Naše štěstí bylo, že jsme zrovna byli pod střechou, a tak jsme se rozhodli poobědvat. Asi za patnáct minut bylo po dešti a naše túra mohla pokračovat. Prošli jsme univerzitní areál a poté i policejní akademii. Pak jsme už začínali mít nějakou blbou náladu, že nemůže pořád najít to jezero, které je minimálně dvakrát tak velké, jak brněnská přehrada. Navíc nás neustále trápilo počasí. Sice nepršelo, ale bylo chvíli teplo, chvíli zima a vlhko. Když si člověk dá bundu, tak je mu chvíli dobře, pak za deset  minut vysvitne sluníčko a hned je zase docela takové to nepříjemné vlhké teplo. Fuj, to fakt nemám rád. No naštěstí nakonec jsme jezero našli. Vedla kolem něj taková pěkná cestička. Byl to nějaký místní regionální park. Kolem nás bylo plno barevných lučních květin. Jaké bylo naše překvapení, když na cestičce se najednou objevila buď fakt velká ještěrka nebo malý krokodýl. Nevím co to bylo a radši jsme to nezjišťovali. No samozřejmě jsme to aspoň vyfotili. Tohoto podivuhodného plaza, jsme již později bohužel neviděli – nebo spíš naštěstí. Za to jsme potkali nespočet místních želv. Ty australské mají velmi dlouhý krk a jsou poměrně velké. Z dálky vypadají jak miniaturní brontosaurus. Ale náš Krišpin je stejně nejhezčí.

Ještě máme před sebou zbytek neděle, ale žádné speciální plány nemáme. Já blbec, jsem řekl, že uvařím oběd, tak asi budu muset něco připálit a pak se musíme podívat na slovíčka. Na večer si možná uděláme krátkou procházku kolem místního jezera nebo se půjdeme podívat na pláž. Těšíme se na příští týden, kdy má být tepleji a tepleji. V sobotu nás čeká i první třicítka, ale těm dlouhodobým předpovědím se nedá věřit. Jestli chcete, navštivte předpověd počasí, abyste věděli, co nás čeká. Každopádně tu máme tepleji než v ČR.

Jsme rádi, že naše první pohledy dorazily do Čech a trvalo to jenom týden.

Pondělní test a pořád něco nového

Foto: Perth III, Labuti jezero

Již nás trápilo svědomí, že jsme dlouho nenapsali nic nového na blog, tak jsme se rozhodli to dnes dohnat. Co tedy nového? Dnes jsme psali test, na který jsme se přes víkend “poctivě” připravovali. Jednalo se o test, který nás může z Lower Intermediate poslat dále do Intermediate. No jsme velmi zvědaví, jak dopadne. Každý jsme měli jinou verzi. Já jsem měl nejdříve Listening, což je poslech, na základě kterého jsme vybírali správnou odpověď. Potom jsem měl writing, tedy psaní. Měl jsme psát nějakému kamarádovi o Perthu, pak o studiu na škole a co se mi tady líbí a nelíbí. Další část byla reading, což vlastně bylo čtení textu a výběr správných odpovědí. Nakonec nás čekala gramatika a slovíčka, které jsme doplňovali do testu. Výsledky se dozvíme zítra, tedy v úterý, takže jsme moc zvědaví, jak to dopadlo. Jo a ještě vlastně jedna část byla speaking, tedy mluvení, ale to jsem si odbyl minulý týden, když jsem měl prezentaci o ČR.

Peťula měla odlišný test, který se podobal našemu vstupnímu testu. První část se týkala doplňování gramatiky a slovíček, potom následovala část popisu apartmánu, ve kterém bydlíme v Perthu, popř. v jakém domě bychom chtěli v budoucnu bydlet. Poslední částí byl speaking. Thai, náš učitel, si nás volal po dvojicích a ptal se co jsme dělali o víkendu, co můžeme říci o naší zemi, jestli je pro nás život v Perthu dražší nebo levnější, než v naší zemi a poslední částí mluvení byl popis obrázku, který jsme dostali. Nejhorší částí pro mě byla ta gramatická. Jinak ve škole přibyli noví spolužáci, většinou Korejci, ale přiletěla i další várka teenagerů z Čech a Ondra má ve třídě Slovenku, se kterou se bavíme.

Ptáte se, co jsme dělali minulý týden mimo toho, že jsme šprtali? Ve středu jsme se byli podívat v jednom krásném parku, který máme hned u školy. Je to vlastně taková kaskáda tří jezírek, kde vždy z každého utíká voda menším vodopádem, která pokračuje takovým klidným potůčkem do dalšího jezírka. Je to taková super oáza klidu uprostřed města. No i když tady spíše jeden z mnoha parků, ale co bychom za něj dali v Brně. Pak jsme pokračovali do města, kde si Peťula chtěla vyfotit nějaké krásné kostely, na které jsme dříve narazili a taky můj kostel, tedy Andrew’s church. Dokonce jsme našli i plno soch klokanů, tak jsme se s nimi vyfotili. Z těchto klokanů jsme strach neměli, ale moc jsme se k nim netulili, protože byli studení. V neděli jsme si udělali menší procházku kolem Monger Lake, které je kousek od našeho bytu. Byli jsme tady naposledy, když jsme měli náš první týden v Perthu. Tenkrát nám procházku kazil déšť, a i když včera taky bylo zamračeno, bylo to lepší. Park je pořád plný sportu chtivých lidí, ale jejich běh je kolikrát hodně směšný. Překvapilo nás jezero plné černých labutí, a tak jsme naše fotky z této procházky nazvali labutí jezero. V parku jsme našli i místní grily, které může každý zadarmo použít a udělat si nedělní piknik a ugrilovat si své maso nebo párky. Tady se tomu říká barbeque, na které se chystáme příští víkend. Je to tady dost populární. U nás by to asi tak dlouho nevydrželo a někdo to zničil.

V týdnu jsme zkusili poslat první pohledy do ČR, tak uvidíme, kdy dorazí. Poprvé jsme navštívili místní poštu, která je úplně odlišná, než jaké známe od nás. Pošta nám hodně připomínala spíše obchod, kde byly regály s papírenskými potřebami (kalendáře, diáře, obálky, papíry, přání k jmeninám apod.) a potom několik pultíků s ochotnými “pošťačkami”, kde se podávali dopisy, balíky nebo se platilo za vybrané zboží. Nikde žádné plexisklo, normální komunikace mezi “čtyřma očima.” U každého pultíku měla paní “pošťačka” pouze váhu a počítač. Připomínalo to pokladnu v obchodě, žádné extra přepážky. Bylo to pro nás dost zajímavé a netradiční. Každopádně příjemnější než u nás.

Počasí se nám tu začíná zlepšovat, je tu teplé jaro a teploty se pohybují kolem 22 stupňů. Těšíme se na víkend a plánujeme výlety. Mimo toho musíme aktivněji začít vyhledávat práci.