Tak máme za sebou poměrně náročný týden. Tedy nejtěžší bylo hned pondělí, kdy jsme psali test, který se tu píše každých pět týdnů a rozhoduje o tom, jestli se postoupí do vyšší úrovně nebo ne. Po našem first day 
(začátkem září) jsem se dostal do třídy, která již běžela pět týdnů a Peťula začínala ve třídě, která byla vytvořena, když jsme přijeli. Takže moje třída psala již druhý test – tedy po deseti týdnech. Ten byl kupodivu lehčí, než ten co psala Peťula. Je to asi z toho důvodu, že moje třída dobrala učebnici, tak nám potřebují dát novou a tím pádem nás posunout na next level. Peťulina třída je teprve v půlce učebnice, tak se jich tolik zbavovat nepotřebují. A jak test dopadl? Podle toho, co jsem již naznačil, tak já postupuji do vyššího levelu a Peťula zůstává v současném. Otázkou je, jestli já jsem opravdu lepší a Peťula o něco horší, nebo je to tou rozdílnou náročností testu. Každopádně z mé třídy postoupila většina lidí. Snad až na jednoho korejce a turka, který má teď prázdniny. Naopak u Peťuli postupují pouze tři lidi, a to jeden Čech a dva Korejci. Jinak od příštího týdne mám nový rozvrh. Budu chodit každé dopoledne do 11.45 hodin. To mám gramatiku a její procvičování. Dvakrát týdně mám na odpoledne (pondělí a středa), kdy mám “povinně volitelné” vyučování. Já jsem si vybral zaměření na gramatiku, abych ji neměl málo. Peťula má rozvrh podobný jako měla, takže má každý den na odpoledne gramatiku (12.30 – 15.45). Aby toho neměla málo, tak má samozřejmě také “povinně volitelné” vyučování dvakrát týdně a pro změnu dopoledne, kdy má také zaměření na gramatiku. No ale dost školy, další test nás čeká až za pět týdnů.
(začátkem září) jsem se dostal do třídy, která již běžela pět týdnů a Peťula začínala ve třídě, která byla vytvořena, když jsme přijeli. Takže moje třída psala již druhý test – tedy po deseti týdnech. Ten byl kupodivu lehčí, než ten co psala Peťula. Je to asi z toho důvodu, že moje třída dobrala učebnici, tak nám potřebují dát novou a tím pádem nás posunout na next level. Peťulina třída je teprve v půlce učebnice, tak se jich tolik zbavovat nepotřebují. A jak test dopadl? Podle toho, co jsem již naznačil, tak já postupuji do vyššího levelu a Peťula zůstává v současném. Otázkou je, jestli já jsem opravdu lepší a Peťula o něco horší, nebo je to tou rozdílnou náročností testu. Každopádně z mé třídy postoupila většina lidí. Snad až na jednoho korejce a turka, který má teď prázdniny. Naopak u Peťuli postupují pouze tři lidi, a to jeden Čech a dva Korejci. Jinak od příštího týdne mám nový rozvrh. Budu chodit každé dopoledne do 11.45 hodin. To mám gramatiku a její procvičování. Dvakrát týdně mám na odpoledne (pondělí a středa), kdy mám “povinně volitelné” vyučování. Já jsem si vybral zaměření na gramatiku, abych ji neměl málo. Peťula má rozvrh podobný jako měla, takže má každý den na odpoledne gramatiku (12.30 – 15.45). Aby toho neměla málo, tak má samozřejmě také “povinně volitelné” vyučování dvakrát týdně a pro změnu dopoledne, kdy má také zaměření na gramatiku. No ale dost školy, další test nás čeká až za pět týdnů.
Nebo možná ještě zpět ke škole, tento týden už byl takový volnější po pondělním testu a v pátek obě třídy měli barbeque, což je vlastně grilování. To se dá dělat v téměř každém parku, kde jsou na to speciální mašinky. Jo a jsou zadarmo, nemusíte za to nic platit. Stačí jen přijít, přinést si své maso a můžete vesele
grilovat. Něco takového by se mi líbilo i u nás v Česku. No je vidět, že naše třída měla učitelku, protože mi jsme již ve středu vytvářeli nákupní seznam a stanovili jsme si kdo vybere peníze a kdo půjde nakoupit, atd. Když jsme si psali nákupní seznam, tak se projevila trošku odlišnost národností. Hlavně Korejci mě přišlo, že vymýšlí hrozné kraviny. Já osobně jsem třeba navrhoval, že bychom mohli koupit kuřecí steaky, což neprošlo, protože Korejci vymysleli, že koupíme celé upečené kuře a akorát ho ohřejeme. No budiž. Pak na nákupním seznamu byly ještě grilovací párky, nějaké omáčky, “rohlíky”, chipsy a další nesmysly. Jedna Korejka dokonce vymyslela, že se koupí Choco cookies. No po vytvoření nákupní seznamu, jsem se rozhodl, že se radši nebudu účastnit nakupování. Zato Peťulina třída se o barbeque dozvěděla až ve čtvrtek a akorát vybrali peníze a pět dobrovolníků to šlo v pátek dopoledne nakoupit a víc se neřešilo. Jde vidět, že mají učitele, který vůbec nic neřeší do detailů.
grilovat. Něco takového by se mi líbilo i u nás v Česku. No je vidět, že naše třída měla učitelku, protože mi jsme již ve středu vytvářeli nákupní seznam a stanovili jsme si kdo vybere peníze a kdo půjde nakoupit, atd. Když jsme si psali nákupní seznam, tak se projevila trošku odlišnost národností. Hlavně Korejci mě přišlo, že vymýšlí hrozné kraviny. Já osobně jsem třeba navrhoval, že bychom mohli koupit kuřecí steaky, což neprošlo, protože Korejci vymysleli, že koupíme celé upečené kuře a akorát ho ohřejeme. No budiž. Pak na nákupním seznamu byly ještě grilovací párky, nějaké omáčky, “rohlíky”, chipsy a další nesmysly. Jedna Korejka dokonce vymyslela, že se koupí Choco cookies. No po vytvoření nákupní seznamu, jsem se rozhodl, že se radši nebudu účastnit nakupování. Zato Peťulina třída se o barbeque dozvěděla až ve čtvrtek a akorát vybrali peníze a pět dobrovolníků to šlo v pátek dopoledne nakoupit a víc se neřešilo. Jde vidět, že mají učitele, který vůbec nic neřeší do detailů.
V pátek, kdy tedy nastal den D, jsme místo školy, šli rovnou do pět minut vzdáleného Kings parku, o kterém jsme již psali dříve a šli jsme grilovat. Samotného grilování se chopili dva korejci. Samozřejmě byla to spolupráce mezinárodní, protože chudáci Korejci nevěděli, jak se pouští barbecue machine. No a tak přišel 
čas na nás na Čechy. No tedy na mne. Kdy jsem si přečetl návod (stiskni tlačítko a drž ho tak dlouho, než se rozsvítí zelené světlo) pro blbé a pustil jsem jim to. Jo a v pátek dopoledne se ještě šlo nakupovat. Tady bych jen zmínil takovou perličku, že Korejci nakoupili Chipsy a mimo jiné, jedny takové fakt “delikátní” – slané s octovou příchutí. Nebylo to dobré, ten ocet tam byl cítit. Nikomu to nechutnalo, nebo se k tomu aspoň nepřiznal. No a tak jsme to dali ochutnat naší učitelce, která prohlásila, že to je její neoblíbenější příchuť a celkem ráda si je vzala domů. Po grilování se naše třída šla projít po Kings parku, kde většina lidí byla teprve poprvé. My s Peťulou už po třetí. Pak jsme se vrátili na výchozí místo, kde jsme grilovali. Naše učitelka zavelela rozchod, pár lidí odvezla a pár lidí šlo zpět do školy. Já jsem říkal, že zůstanu v Kings parku, protože musím najít Peťulu. No Jana (moje spolužačka ze Slovenska) po chvilce zahlásila, že ji vidí. Peťula neměla nic lepšího na práci, než běhat s kamarády z její třídy po parku a hrát na schovávanou. To byl totiž stupidní nápad jejího učitele, který kromě “schovky” vymýšlel další hry, např. slepou bábu apod. Thai, což je Peťulin učitel na gramatiku a můj na konverzaci, tak nám vykládal, jak byl před deseti lety na čtyři měsíce v ČR a studoval na Karlově univerzitě. Česky uměl říct Ondrovo jméno (Ondřej) a pak pár důležitých frází: dvě piva, neumím česky, na zdraví a víc si nepamatuji. Ale celkem mu to šlo a bylo to legrační slyšet mluvit česky od cizince.
čas na nás na Čechy. No tedy na mne. Kdy jsem si přečetl návod (stiskni tlačítko a drž ho tak dlouho, než se rozsvítí zelené světlo) pro blbé a pustil jsem jim to. Jo a v pátek dopoledne se ještě šlo nakupovat. Tady bych jen zmínil takovou perličku, že Korejci nakoupili Chipsy a mimo jiné, jedny takové fakt “delikátní” – slané s octovou příchutí. Nebylo to dobré, ten ocet tam byl cítit. Nikomu to nechutnalo, nebo se k tomu aspoň nepřiznal. No a tak jsme to dali ochutnat naší učitelce, která prohlásila, že to je její neoblíbenější příchuť a celkem ráda si je vzala domů. Po grilování se naše třída šla projít po Kings parku, kde většina lidí byla teprve poprvé. My s Peťulou už po třetí. Pak jsme se vrátili na výchozí místo, kde jsme grilovali. Naše učitelka zavelela rozchod, pár lidí odvezla a pár lidí šlo zpět do školy. Já jsem říkal, že zůstanu v Kings parku, protože musím najít Peťulu. No Jana (moje spolužačka ze Slovenska) po chvilce zahlásila, že ji vidí. Peťula neměla nic lepšího na práci, než běhat s kamarády z její třídy po parku a hrát na schovávanou. To byl totiž stupidní nápad jejího učitele, který kromě “schovky” vymýšlel další hry, např. slepou bábu apod. Thai, což je Peťulin učitel na gramatiku a můj na konverzaci, tak nám vykládal, jak byl před deseti lety na čtyři měsíce v ČR a studoval na Karlově univerzitě. Česky uměl říct Ondrovo jméno (Ondřej) a pak pár důležitých frází: dvě piva, neumím česky, na zdraví a víc si nepamatuji. Ale celkem mu to šlo a bylo to legrační slyšet mluvit česky od cizince.
Jinak tento víkend jsme měli horší počasí. V sobotu jsme šli na výlet k jednomu jezeru. Když jsme vystoupily z vlaku, tak se nás hned ptali, jestli nepotřebujeme poradit, kam jít. Protože jsme vytáhli mapu a začali se dívat, jakým směrem máme jít. Ujmul se nás jeden starší pán, zaměstnanec místního dopravního podniku, který se nás ptal odkud jsme. Vysvětloval nám cestu k jezeru a když se mu zdálo, že jsme něco nepochopily, tak to řekl ve slovanském jazyku. Jeho výslovnost mi připomínala, jak kdyby byl někde z bývalé
Jugoslávie, a taky že jo. Když jsem se ho zeptal odkud je, tak říkal, že ze Srbska. Dál jsem se ho tedy nevyptával, ale je možné, že sem prchnul, když měli v Jugoslávii válku. No každopádně nás tento starší pán nasměroval směrem k jezeru. Nejdříve jsme ale došli k místní univerzitě, před kterou byl takový menší park. Mě se líbil, protože tím parčíkem protékal potok, který byl tak pěkně spádovaný a končil v takovém větším jezírku. Vůbec si tady s těmi vodními prvky umí krásně vyhrát. Každopádně jsme s Peťulou prošli parčík a univerzitní areál, když nás překvapil místní déšť. Naše štěstí bylo, že jsme zrovna byli pod střechou, a tak jsme se rozhodli poobědvat. Asi za patnáct minut bylo po dešti a naše túra mohla pokračovat. Prošli jsme univerzitní areál a poté i policejní akademii. Pak jsme už začínali mít nějakou blbou náladu, že nemůže pořád najít to jezero, které je minimálně dvakrát tak velké, jak brněnská přehrada. Navíc nás neustále trápilo počasí. Sice nepršelo, ale bylo chvíli teplo, chvíli zima a vlhko. Když si člověk dá bundu, tak je mu chvíli dobře, pak za deset minut vysvitne sluníčko a hned je zase docela takové to nepříjemné vlhké teplo. Fuj, to fakt nemám rád. No naštěstí nakonec jsme jezero našli. Vedla kolem něj taková pěkná cestička. Byl to nějaký místní regionální park. Kolem nás bylo plno barevných lučních květin. Jaké bylo naše překvapení, když na cestičce se najednou objevila buď fakt velká ještěrka nebo malý krokodýl. Nevím co to bylo a radši jsme to nezjišťovali. No samozřejmě jsme to aspoň vyfotili. Tohoto podivuhodného plaza, jsme již později bohužel neviděli – nebo spíš naštěstí. Za to jsme potkali nespočet místních želv. Ty australské mají velmi dlouhý krk a jsou poměrně velké. Z dálky vypadají jak miniaturní brontosaurus. Ale náš Krišpin je stejně nejhezčí.
Jugoslávie, a taky že jo. Když jsem se ho zeptal odkud je, tak říkal, že ze Srbska. Dál jsem se ho tedy nevyptával, ale je možné, že sem prchnul, když měli v Jugoslávii válku. No každopádně nás tento starší pán nasměroval směrem k jezeru. Nejdříve jsme ale došli k místní univerzitě, před kterou byl takový menší park. Mě se líbil, protože tím parčíkem protékal potok, který byl tak pěkně spádovaný a končil v takovém větším jezírku. Vůbec si tady s těmi vodními prvky umí krásně vyhrát. Každopádně jsme s Peťulou prošli parčík a univerzitní areál, když nás překvapil místní déšť. Naše štěstí bylo, že jsme zrovna byli pod střechou, a tak jsme se rozhodli poobědvat. Asi za patnáct minut bylo po dešti a naše túra mohla pokračovat. Prošli jsme univerzitní areál a poté i policejní akademii. Pak jsme už začínali mít nějakou blbou náladu, že nemůže pořád najít to jezero, které je minimálně dvakrát tak velké, jak brněnská přehrada. Navíc nás neustále trápilo počasí. Sice nepršelo, ale bylo chvíli teplo, chvíli zima a vlhko. Když si člověk dá bundu, tak je mu chvíli dobře, pak za deset minut vysvitne sluníčko a hned je zase docela takové to nepříjemné vlhké teplo. Fuj, to fakt nemám rád. No naštěstí nakonec jsme jezero našli. Vedla kolem něj taková pěkná cestička. Byl to nějaký místní regionální park. Kolem nás bylo plno barevných lučních květin. Jaké bylo naše překvapení, když na cestičce se najednou objevila buď fakt velká ještěrka nebo malý krokodýl. Nevím co to bylo a radši jsme to nezjišťovali. No samozřejmě jsme to aspoň vyfotili. Tohoto podivuhodného plaza, jsme již později bohužel neviděli – nebo spíš naštěstí. Za to jsme potkali nespočet místních želv. Ty australské mají velmi dlouhý krk a jsou poměrně velké. Z dálky vypadají jak miniaturní brontosaurus. Ale náš Krišpin je stejně nejhezčí.
Ještě máme před sebou zbytek neděle, ale žádné speciální plány nemáme. Já blbec, jsem řekl, že uvařím oběd, tak asi budu muset něco připálit a pak se musíme podívat na slovíčka. Na večer si možná uděláme krátkou procházku kolem místního jezera nebo se půjdeme podívat na pláž. Těšíme se na příští týden, kdy má být tepleji a tepleji. V sobotu nás čeká i první třicítka, ale těm dlouhodobým předpovědím se nedá věřit. Jestli chcete, navštivte předpověd počasí, abyste věděli, co nás čeká. Každopádně tu máme tepleji než v ČR.
Jsme rádi, že naše první pohledy dorazily do Čech a trvalo to jenom týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat