Je po Vánocích

Foto: Christmas party, Christmas Day, Perth zoo, Night Christmas Perth

Vánoce utekly jako voda a blíží se konec roku. Určitě všechny zajímá, jak jsme strávili vánoční čas ve  slunné Austrálii. Žádné velké plány a velké shony jsme před Vánocemi neměli. Byl to první čas, kdy jsme se nestresovali ve škole se zkouškami a zápočtama, s nakupováním dárků, vánoční výzdobou apod. Před Vánocemi jsme udělali větší nákup jídla, koupili jsme si vzájemně drobné dárky, které se dají sníst, vypít nebo jsou malé a dají se převézt případně do ČR. 23. 12. se v našem bytě linula vůně vanilkových rohlíčků, které ukuchtila naše spolubydlící. Ondra dostal od svého českého šéfa jako vánoční dárek bramborový salát a dvě lahve vína. A Vánoce v klídku a pohodě mohly začít.

Vánoce jsme slavili 24. 12. dle české tradice, ale nezvykle. Dopoledne jsme měli sraz se spolužáky ze školy (s Čechem a Slovenkou) a naše výprava na pláž mohla začít. Bylo nás pět. Nejdříve jsme nasedli do autobusu a jeli na Scarborough beach. Jenže jeli jsme dlouho, (i když nám to nepřišlo, protože jsme si vykládali různé zážitky), stále jsme kroužili poblíž pláže, ale tam, kam jsme se chtěli dostat jsme nedojeli. A tak jsme na konečné vystoupili a šli pěšky směrem k supermarketu, kde jsme nakoupili jídlo a pití. V plánu bylo dělat hamburgery a k tomu, protože bylo opravdu teplo (34 stupňů), bylo třeba koupit nějaké pití. Češi se nezapřou nikde, a tak Petr s Markétou koupili basu 40 piv, které tu nejsou nijak velké (375 ml), a které to klasické české pivo zdaleka nepřipomínají. Proto i já, jak nepiji v ČR pivo, jsem zvládla tři nebo čtyři vypít.

Udělali jsme si hamburgery, popili, popovídali a pak hurá se vykoupat v oceánu. Kdo se kdy koupal na Štědrý den a ležel na pláži ve vyhřátém písku? Naše vánoční párty se vydařila. Užili jsme si tento den, i když nám stále nedocházelo, že jsou Vánoce. Stromeček jsme v bytě neměli, přišlo nám to jako zbytečnost, protože se tu dá sehnat pouze umělý. Ježíšek nám večer nadělil dárky a celý vánoční den jsme zakončili voláním do ČR s rodinami.

V Austrálii je oficiálním dnem Vánoc 25. 12. kdy Santa Claus ráno naděluje dětem dárky. K nám už Santa nedorazil. Protože bylo opět přes 30 stupňů, vydali jsme se na Cottesloe pláž, kde jsme ještě nebyli. Tuto pláž jsme zařadili na seznam těch pro nás nejoblíbenějších v Perthu, protože zde nebyli takové vlny a dalo se krásně plavat a šnorchlovat. Předtím, než jsme se vyvalili do písku, jsme prozkoumali okolí. Bylo tu pár skalisek, velké sluneční hodiny a krásný plácek s posezením, výhledem na oceán a s krásnou mozaikou z kamínků různých barev a tvarů.

Další vánoční svátek (26. 12.) jsme strávili v zoo v Perthu. Bohužel nás trošku zklamala, protože jsme očekávali daleko více. Klokani unaveni polehávali ve stínu, koala spala na stromě, že ji ani hlava nebyla vidět, a plno zvířat bylo buďto schováno někde ve stínu, že jsme je ani nenašli nebo byl výběh tak zarostlý, že hledání zvířete byl nadlidský výkon. Nejvíce se nám tady líbili suchozemské želvy, které byly opravdu obrovské a měly krásný krunýř. Dokonce nám ukázali i pravé želví sumo zápasy. Viděli jsme i sloní představení. Sloni byli opravdu dobře vycvičení a reagovali na všechny povely cvičitelek. Jeden ze slonů předvedl, jak umí kreslit. Druhý nám zase předváděl různé cviky a také, jak dokáže nahodit celé publikum vodou. Ze skoro celodenního chození ve 33 stupních jsme byli dost vyčerpaní. Došli jsme domů, dali jsme si “šlofíka” a večer jsme se vydali nafotit vánočně vyzdobený a tmou zahalený Perth. Ve čtvrti Nortbridge nás lákaly vůně různého jídla jednotlivých restaurací. Bylo tu živo a plno lidí trávilo večer v restauraci. Nejlépe bylo vyzdobeno centrum města, což jsou dvě ulice a londýnská ulička. Po městě chodilo plno policajtů, kteří jeli na kole, další na motorce a nebo v autě. Dohlíželi na pořádek. Byla s námi i Jana (zo Slovenska), a tak Ondra fotil a já jsem si s ní povídala. Nejen přes den, ale i večer bylo stále příjemné teplo.

Neděli (27. 12.) jsme se pustili do plánování našeho cestování v březnu a od července do půlky srpna. Je toho hodně, kam se dá jet a podívat, nejhorší jsou však vzdálenosti. Objet celou Austrálii dělá přes 19 tisíc kilometrů. Zatím máme pouze částečně dané body na mapě Austrálie, kam bychom se chtěli podívat. Ještě stále nejsme u konce našeho plánování. Zbývá dořešit plno detailů (vzdálenosti, půjčení auta, počítání kilometrů, peněz apod.).

V pondělí jsme si koupili autoatlas, kde jsou mimo map zaznačené i kempy, sprchy, čerpací stanice, zdroje pitné vody atd.Ve všech obchodech vypukli už od 26. 12. povánoční slevy. A tak centrum města je už od soboty plné nakupujících lidí. Pondělní odpoledne jsme strávili na pláži. Bylo 40 stupňů, i když zrovna jak jsme dorazili odpoledne na pláž, zatahovalo se a pofukoval vítr. Takže se i tyhle zatím největší teploty daly přežít.

Přejeme všem velkolepé oslavy Silvestra a úspěšný celý příští rok 2010. Ať se vám daří a jste stále plní chuti do života a hlavně zdraví.

Merry Christmas and Happy New Year

Prázdninové zprávy

Foto: Penguin again

První týden prázdnin je za námi. Ondra měl zcela pracovní nasazení a každý den chodil do práce. Přicházel zničený. Já jsem se snažila spravit mu náladu jídlem. A tak vždycky, když Ondra došel dom z práce, čekala jsem ho s teplou večeří.

Nic moc se tento týden nestalo. Já jsem v týdnu dodělávala věci, na které nebyl čas a síla, když byla škola. Podívala jsem se na pár filmů, hledala práci – i když stále nic a v tomto vánočním období je všude mrtvo, nebo spíše je všude obsazeno, protože Australští školáci mají letní prázdniny. Další novou zkušeností pro mě byla návštěva kadeřnictví. Už jsem se vyloženě těšila, až shodím “hřívu” a nebudu se potit ve vlasech při teplotách nad 30 stupňů, které tu stále jsou a stále sílí. Bylo to těžké vybrat si, kde asi je ta nejlepší a zároveň nejlevnější kadeřnice, když nemáte reference. Nejdříve jsem prošla střed města, kde jsem našla pouze tři kadeřnictví. Z toho ve dvou z nich stříhali docela pofidérní staří páni, od kterých bych na sebe nenechala ani sáhnout. Je pravda, že to bylo jen za 20 dolarů, ale byli to totální neprofesionálové. Od toho jsem šla pryč a vydala jsem se mimo centrum do Subiaca. Po dlouhém chození a hledání jsem si nakonec vybrala jedno kadeřnictví a vešla dovnitř. Objednala jsem se ještě na ten den na odpoledne. Nemělo cenu jet domů a pak zase znovu do města. Rozhodla jsem se, že se podívám do místního outtlet centra, kde je plno obchůdků a ceny jsou nižší, než ve městě.

A teď zpráva hlavně pro holky a ženy: Australského oblečení za nízkou cenu je tu hodně, ale kvalita je občas dosti mizerná. To stejné platí o obuvi. I když jsem v ČR nikdy nezavítala do second handu, v Perthu jsem už navštívila. Oblečení se tu dá sehnat od dolaru nahoru. Sice pro mě je občas dost náročné si něco vybrat, většina Australanek je plnějších tvarů, ale pár triček jsem si koupila. Najdete tu hodně různého oblečení, bot, knížek, povlečení, kabelek, klobouků, prostě hodně předmětů a občas to jsou i věci, které jsou úplně nové ještě s cedulkou z obchodu nebo skoro nepoužívané. Ale chce to vybírat a mít štěstí na velikost. Je tu hodně krásných večerních šatů, které se dají pořídit za 10 nebo 15 dolarů. Je to tím, že na zábavy se tu nosí běžně společenské oblečení – šaty, boty na podpatku apod. Ne žádné rifle, tričko a tenisky.

A jak skončila moje návštěva u kadeřníka? Podle očekávání byla výsledná cena skoro 150 dolarů a ze mě se stala skoro blondýnka s mikádem. Komunikace s australskými lidmi je opravdu zajímavá. Člověk jim kolikrát vůbec nerozumí, ale hlavně, že se domluví. Používají zvláštní angličtinu, která se od té, co se učíme a slyšíme ve škole hodně liší. Australani jsou líní, a tak si slova hodně zkracují, vážou je a celkově používají úplně jiné výrazy pro kolikrát běžná slovíčka. Návštěva kadeřnictví dopadla dobře, i když jsem se trošku bála, když slečna kadeřnice vzala do ruky nůžky. Nebyla jsem si jistá, jestli umí stříhat a bála jsem se, co mi tam zůstane. Stále jsem ji musela pobízet, že to chci ještě zkrátit a více prostříhat. Co se týká oblečení, byl to také šok. V ČR moje kadeřnice pracuje v normálním pracovním oblečení (kalhoty, tričko). V tomto salonu byly tři “kadeřnice” a měli na sobě černé šaty, namalované dlouhé nehty, byly výrazně nalíčené. Připadala jsem si, že mě stříhá nějaká úřednice a ne kadeřnice. Nevím jak to dělala, ale při práci se neumazala. Důležité je, že Ondrovi se můj účes líbí a pozná mě. Mě vyhovuje také, protože mi není takové teplo v těch mých hustých vlasech. Jo Ondra to má  nejlepší, jednou za měsíc ho ostříhám strojkem a je to zadarmo.

Po celém dni, kdy jsem nachodila neskutečně kilometrů pěšky v horkém počasí, jsem šla spát hodně brzy a byla jsem utahaná, jako kdybych běhala maraton. Takže jsme byli s Ondrou vyřízení podobně.

Rozhodli jsme se, že v sobotu vyrazíme znovu směr Penguin island. Tentokráte jsme se ale hodně vyhecovali a vstávali jsme v sobotu už po 6 hodině a po 8 hodině jsme se brodili oceánem na ostrov tučňáků. Byli jsme první nadšenci, kteří se brodili. Potkali jsme akorát první rybáře a co je udivující pro nás, v Austrálii rybaří nejen muži, ale i hodně žen. Kolikrát potkáváme celé rodiny. Vody bylo v oceánu po ránu málo, a tak to šlo jako po másle. Na ostrově nás vítalo hejno ptáků a pelikán, který stál uprostřed. Přešli jsme přes uvítací zástup a šli kolem pláže na naši oblíbenou stranu. Na ostrově byl božský klid, ne moc lidí, voda klidná a průzračná. Molo a písek byl hodně rozpálený. I když bylo “jenom” 34 stupňů, dopoledne nefoukal vítr a slunce pálilo více.

Když jsme došli na místo, kde jsme kempili minulý týden, tak jsme byli překvapení. Viděli jsme, co je všechno pod vodní hladinou, protože vody bylo opravdu málo. Dokonce jsme viděli i kraba. Kolem 10 hodiny vody přibylo, a tak mohl Ondra vesele šnorchlovat. Já jsem taky měla první lekci potápění. Snad tomu taky přijdu brzy na chuť a budeme šnorchlovat společně. Voda byla příjemná, a tak kromě koupání a šnorchlování jsme lovili i malé bílé kamínky a stavěli si z nich různé nápisy. Na ostrově jsme strávili celé dopoledne a část odpoledne. Bylo to příjemné, i když voda je hodně solená a od písků jsme byli zase všude a donesli jsme si ho i domů. Při zpáteční cestě jsem se lekla velké ještěrky, která najednou byla kousek od mých noh. Za celou cestu jsme jich potkali asi 5. Na pláži jsme viděli čtyři volně pobíhající, nebo spíše ve skále schované, tučňáky. Jednoho z nich jsme znali od naší minulé návštěvy, kdy se promenádoval přímo před námi a ukazoval nám, jak umí plavat a chodit. Zbývající tři byli hodně vykrmení a tuční.

Když jsme se začali vracet oceánem na pláž a k autobusu, byla nad námi černá obloha. Sice v předpovědi byl výskyt bouřek a blýskání, ale ještě jsme žádnou bouřku v Perthu nezažili. Voda v oceánu byla kalná. Byli jsme těsně před koncem našeho brodění a začalo pršet a blýskat se. Mokří jsme stejně byli, takže nám déšť tak nevadil. Schovali jsme se pod přístřešek a do pěti minut bylo po dešti i po blýskání.

V neděli jsme byli dopoledne dokoupit zásoby jídla. Nejen nakupování, ale hlavně neskutečné vedro nás zmohlo, že jsme zrušili odpolední program na pláži. Vybalili jsme jídlo, Ondra uvařil oběd, a aby mohl v klidu tvořit vánoční přání od nás pro vás, šla jsem odpočívat na gauč k televizi. Navečer jsme zajeli ještě dokoupit ovoce a zeleninu na trh do Subiaca a nedělní večer jsme kromě pravidelného callingu s rodinou zakončili filmem.

Dnes v pondělí jsem byla ve městě, které bylo přecpané lidmi, kteří mají prázdniny a kteří hlavně bláznivě nakupovali vánoční dárky. Takže toto vánoční šílenství je všude asi stejné. Akorát nás se letos naštěstí netýká. Naším cílem je do 24. 12. navštívit vánočně osvícený Perth.

Přejeme Vám všem krásné české bílé Vánoce se vším všudy! A moc se nepřejídejte cukroví a dalších dobrůtek, o kterých my si letos necháme jenom zdát. A také nám v ČR neumrzněte. Je to opravdu paradox: my se tu potíme a potíme v horku a u vás teploty stále klesají a klesají.

Jak jsme se brodili oceánem k tučňákům

Foto: Christmas Idol, Kaplan, Holiday, Penguin island
Videa:  Penguin Island, Christmas Idol

Tentokrát jsme toho nafotili opravdu hodně. Poslední týden školy utekl opět rychle a začali nám prázdniny. Hurá, hurá! Sice do školy chodíme rádi, ale oddech je taky potřeba. Ondra je v práci, a proto budu tentokrát psát já. Nejdříve shrnu, co se událo ve škole a potom vám vylíčím naši dobrodružnou nedělní výpravu. Možná to bude povídání na delší dobu, než obvykle, takže si můžete k tomu uvařit kávičku a smlsnout nějaké vánoční cukroví.

Minulé pondělí jsem dostala novou učitelku, která nahradila tu stávající, protože odešla na pořádně dlouhou dovolenou (až do února). Byl to zpočátku šok, protože takhle crazy teacher jsem ještě nikdy neměla. Celou výuku jsme se jenom smáli. Její vtípky, akční vysvětlování, měnění hlasů apod. bylo opravdu legrační. Naše téma, na které jsme speakovali, byly vzpomínky z dětství. Tuto hodně funny učitelku jsme měli až do čtvrtka, v pátek jsme měli na zástup učitele z USA. Ten byl také dobrý, ale na Jane nikdo nemá.

V úterý visel ve škole seznam se jmény těch, kteří mohou od ledna nastoupit na FCE kurz (cambridgeský). Naše jména tam nebyla, ale Ondra měl šanci se tam dostat, pokud se otevře další třída. Naštěstí se opravdu otevírá, a tak od ledna do března bude pilně a asi “tvrději” studovat. Já budu pokračovat ve svém intermediate levelu a obecné AJ. Ale ke konci února si zkusím napsat další vstupní test na FCE a doufám, že od března do června své studium završím také certifikátem.

A aby těch testů nebylo málo, tak jsme ve škole psali ve středu další. Moje třída měla těžký test, protože fungujeme teprve 3 týdny. Proto nikdo z naší třídy výše nepostoupil, ale se svými výsledky jsem patřila k té lepší polovině. Ondrova třída měla lehčí test, dobrali učebnici. Sice nepostoupili výše všichni, ale Ondra byl ten nejlepší ve třídě. Exceluje hlavně ve writingu (psaní na různé téma). Takže slohovky v ČJ mu hodně pomohli a teď to jenom překládá do AJ. Hodně lidí s touto částí testů má problémy. Asi ve školách nikdy nebyli burcovaní psát tolik slohovek, jako my v ČR. Proto s tím nemáme, po slohové stránce, takové problémy.

Ve čtvrtek jsme měli plánovanou vánoční besídku v Kings Parku. Každá třída měla secvičené zpívání a tancování na vybrané songy. Některé třídy zapracovali i na kostýmech. Moje třída měla song “Hot hot hot”, který je velmi enegický, ale plno lidí tancovat nechělo, a tak výsledný dojem nebyl tak úžasný, jak měl být. Hlavně Korejské a Japonské holky si to vůbec neužili a netancovali. Zato Brazilkám šlo vlnění samo. Text k této písničce byl hodně easy. Vše se tam pořád opakovalo, a tak jsme se měli naučit jenom dvě sloky.

Ondra měl na zpívání i na naučení těžkou vánoční písničku. Ale vyzráli nad tím dobře a celkový dojem byl velmi dobrý. Měli na hlavách santovské čepičky, vánoční řetězy kolem krku, v ruce dárečky s nalepeným textem písničky a vlající krepáky v ruce. Pofukoval vítr, takže to vypadalo hodně dobře.

Celá vánoční show začala tím, že jsme se přemístili do Kings parku, snědli jsme párky, které nám škola zadarmo připravila a vyčkávali jsme na příchod Santy. Ten dorazil v letním úboru spolu s pomocníky a dočkali jsme se sladkých dárečků v podobě bonbónů. Přejedli jsme se toho až až, ještě že máme dobré připojištění na zubaře. Ale snad nebude potřeba. Potom až do půl čtvrté jsme se dívali na představení jednotlivých tříd. Porota složená ze tří učitelů vybrala tři nejlepší vystoupení, ale pouze první třída dostala cenu. Cenou bylo šampaňské pro každého. Bohužel opět ani moje ani Ondrova třída neobsadila žádnou ze tří nominovaných příček. Po celém dni, kdy prahlo slunce, jsme byli dost utahaní. Pátek utekl hodně rychle a většině lidí, po čtvrtečním oddychu od školy, to přišlo jako sobota. Proto také hodně lidí raději ani nedorazilo.

Pátek byl náš poslední den ve škole a Ondra se loučil se svoji třídou a učitelkou. Učitelce, která je z Anglie, dal typický český film “S tebou mě baví svět” s anglickými titulky. Kolem Vánoc ve škole bude končit hodně lidí, takže od ledna budou určitě velké změny studentů ve škole.

A tak nám začali prázdniny a o víkendu přišli pořádné letní teploty. V sobotu bylo 37 stupňů a v neděli 39 stupňů. V sobotu Ondra pracoval, takže výlet na Penquin island jsme měli v plánu na neděli. Ráno jsme vstávali už v 7 hodin, abychom se vyprali co nejdříve. Po ránu je totiž méně vody, což jsme potřebovali k úspěšnému přebrodění části oceánu a naší cestě zadarmo na Penquin island. Moc jsme nevěděli, co nás na tomto ostrově čeká a co tam vlastně uvidíme. Ale byli jsme mile překvapeni.

Poté, co jsme dorazili do Rockinghamu a na Safety beach, tak jsme se podívali, kolik je vody. Sice  z této pláže jezdí trajekt na ostrov, ale stojí 16 AUD cesta tam i zpět za jednu osobu. Vzdálenost k ostrovu je však pouze krátká a viděli jsme, že plno lidí chodí pěšky skrz oceán a že voda dosahuje pouze do pasu dospělého člověka. A tak jsme se na cestu vodou vydali. Kolikrát byla voda pouze ke kolenům nebo stehnům. Nejvíce dosahovala opravdu do pasu. Takže jsme cestu zvládli v pohodě i s batohy na zádech. Byla to taková ranní rozcvička.

První dojem, když jsme dorazili na ostrov a viděli plno těch otravných australských ptáků, nebyl moc vábný. Navíc jsme museli prvně zdolat cestu po molu k informační budce. To by nebyl takový problém, kdyby celé molo nebylo zaneřáděné od výkalů ptáků. Jde vidět, že nikomu se nechce do čištění, a každý chce jen rýžovat. U informační budky jsme si vzali mapu ostrova, posilnili se jídlem a navštívili ukázku krmení a povídání o životě tučňáků. Parta tučňáků byla malého vzrůstu, ale podle povídání byli staří kolem 16 let. Jeden z nich byl tučný a více chlupatý, než ostatní a nervózně pobíhal dokola a vyhlížel paní s krmením. Byli to srandovní tvorové. Nemotorně se pohybovali, rychle plavali a jeden po druhém si chodili spokojeně pro ranní dávku snídaně – rybičky. Asistentka jim dala prst mezi zobák a poté jim mezi to vložila rybku.

Po této ukázce jsme se vydali prozkoumat, co je na ostrově. Po vyznačené trase jsme došli na vrcholek, kde jsme viděli hejno pelikánů. Byl tu nádherný pohled na všechny strany ostrova. Na jedné straně, kam jsme se prvně přebrodili, byla pláž klidná a bylo zde více ptáků. Na druhé straně byl oceán zajímavější, voda krásně modrá a pobřeží lemovaly skaliska. Takže bylo jasné, kde zakotvíme. Na mapce, kterou jsme si vzali, byly vyznačeny místa pro šnorchlování, na které se Ondra těšil ze všeho nejvíce. Mě zase zajímali skaliska, která jsem si musela nafotit a prozkoumat. Prošli jsme si celé pobřeží. Voda nebyla hluboká, nebyly tu ani tak velké vlny, ale bylo tu hodně porostlých kamenů a korálových útesů. Skaliska poblíž vody byly ozdobeny malými mušličkami a dalšími krásami, které ani nevíme, jak se jmenují. Po cestě jsme narazili na velkou skupinu různých ptáků. Viděli jsme tady poprvé bílé ptáky se žlutým zobákem a černou chocholkou na hlavě. Uvidíte je několikrát na fotkách. Když jsme se vraceli z naší obhlídky pobřeží zpět na začátek, tak jsme měli problém projít kolem tolika ptáků. Navíc tito bílí noví ptáci se chovali celkem drsně a začali vystrkovat své zobáky. Naštěstí zrovna procházelo více lidí, a tak ptáci ustoupili a nechali nás projít. Jinak bychom se celkem dost báli procházet kolem nich. Bylo jich přece jen hodně.

Zakotvili jsme na začátku u velké skály s jeskyní. Ondra popadl šnorchl a šel ho vyzkoušet. Byl nadšený, protože popisoval, jak viděl korálové útesy s malými rybičkami, plno mušlí apod. Já jsem šnorchl vyzkoušela jenom na suchu. Do vody jsem si s ním netroufla, protože když jsem si dala do pusy trubici a skousla ji, tak se mi “navalovalo". Když jsme spokojeně odpočívali na dece, tak jsme kolem skaliska uviděli tučňáka, který si to mašíroval kolem. Zbývající čas jsme ho pozorovali. Byl chudák nějaký vyděšený. Šel se vykoupat, pak zase vylezl a procházel se poblíž naší deky. Vlny si s ním hodně pohrávali a podlamovali mu nohy. Když však vleze do vody, plave hodně rychle. Ve vodě nám přišel jako malá velryba, když se vynořil, tak nám připomínal zmoklého ptáka. Byl srandovní.

Naši pohodu vyrušili přicházející asijští studentíci, kteří jak spatřili tučňáka, tak hned běželi k němu, obklopili ho a začali si ho fotit. Chudák malý tučňák vůbec nevěděl, co se děje a vyděšeně se díval a seděl. Po druhé hodině, kdy je ještě málo vody, jsme vyrazili zpět k Safety beach. Opět jsme se brodili oceánem. Voda o moc nestoupla, takže jsme to v klídku přešli. Protože v místech bylo opravdu málo vody, byla hodně vyhřátá. Celkově se oproti minulému týdnu voda více prohřála a byla příjemnější. Jde vidět, že léto a letní teploty začaly čarovat. Domů do Glendalough se nám ještě nechtělo, a tak jsme se znovu vykoupali na pláži a Ondra zkusil šnorchlovat i tady. Sice tu k vidění byli jenom mušle, ale i to ho bavilo a nosil mi na deku své úlovky.

Po nedělním výletu jsme byli mile překvapeni, jakou další krásu jsme v okolí Perthu objevili. Byl to moc pěkný výlet se vším všudy – dobrodružným broděním, tučňáky, vydařeným slunečným počasím ( i když na pláži u vody nám ani nepřišlo, že je tolik stupňů), krásnou pláží lemovanou skaliska.. prostě pohoda a jako z pohádky. Po večerních pravidelných telefonátech s rodinou jsme unaveni, ale spokojeni ulehli a spali tvrdě až do rána. A dalšímu předvánočnímu prosincovému týdnu byl konec!

Noční Vánoční plavba

Foto: Varime, Night cruise, Safety beach
Videa: Mandurah Night Cruise

Tento týden nám utekl extrémně rychle a každý den jsme šli spát totálně unavení. Určitě si řeknete, vždyť nic nedělají, z čeho jsou unaveni? Ale stačí jen výuka angličtiny ve škole a domácí úkoly. U toho se člověk napřemýšlí až až. Ondra je navíc pokaždé utahaný z práce a Peťula zase skoro každý den pilně vaří obědy a shání práci.

Ve škole každá třída trénuje vybrané songy, převážně s vánoční tématikou, a tancování. Tento týden ve čtvrtek budeme mít “vánoční besídku” v Kings Parku. To bude něco. Dá se říci, že v podstatě jsme znovu jako na základní škole. Protože kromě toho, že se učíme novou gramatiku a slovíčka v AJ, tak praktická část je občas kromě konverzace doplněna nějakou soutěží. A  když se zadaří a vyhrajeme, tak nás učitelé odměňují sladkostmi. To je hodně motivující a taky zábavné. Kromě toho se ve škole stále připravují celoškolní kulturní akce a právě jednou z nich, a poslední v tomto kalendářním a pro nás i školním roce, bude pěvecká soutěž.

Minulý týden ve středu jsme si po škole zkusili dobrovolně napsat vstupní test na FCE kurz. Výsledky zatím stále neznáme. Kdyby se nám podařilo uspět, tak bychom mohli od ledna do března studovat cambridgeský kurz zakončený  mezinárodně uznávaným certifikátem, který by něco vypovídal o naší AJ a snad by nám i pomohl v hledání práce v ČR. Když se tam nedostaneme už od ledna, tak další pokus bude v březnu, jinak budeme pokračovat ve studiu obecné AJ. A abychom těch testů neměli málo, tak ve středu budeme psát další postupový test v našem levelu.

Od pátku nám tu začaly pravé letní teploty kolem 37 stupňů Celsia. Naštěstí venku stále pofukuje větřík,  takže se ty vedra dají přežít v pohodě. Ale stejně, nejlépe je v takovém počasí na pláži u vody. V plánu jsme měli na víkend vánoční plavbu v Mandurahu a podívat se opět na naši oblíbenou pláž v Rockinghamu. V sobotu večer nejprve dorazil Mikuláš. Chudák, měl to celkem daleko do Austrálie, ale přesto přišel a donesl nám nějaké sladkosti, čaje a exotické ovoce. Uhlí naštěstí nedonesl, protože ho nesehnal a brambor máme dost. Ale nejlepším dárkem byly čtyři litry červeného vína.

Po Mikulášovi hurá do Mandurahu, který je vzdálený skoro hodinu vlakem od Perthu. Tady jsme si zaplatili hodinovou plavbu místními vodními kanály a užívali si nádherný výhled na blikající vánočně vyzdobené domky místních boháčů. Bylo to jak v Las Vegas. Takovou vánoční výzdobu jsme ještě neviděli. Byla to nádhera. A k tomu nám kapitán pouštěl vánoční songy. Sice i ve městě je vánoční výzdoba a i v obchodech se vyskytuje stejná bláznivá nákupní horečka jako u nás, přesto je to jinačí. Je tu léto a kromě výzdoby nic nenasvědčuje tomu, že budou Vánoce.

V neděli jsme se vyhecovali a vstali jsme už v 7 hodin, abychom se vypravili na pláž a vyzkoušeli naše poděděné šnorchly. Všechno vyšlo, až na to počasí. Dojeli jsme do Rockinghamu a na pláži pofukoval vítr, který trousil všude samý písek. Takže jsme byli od písku od hlavy až k patě. Prvně jsme šli na naše oblíbené místo, ale zjistili jsme, že tady to nebude ono, protože je celkem zima na koupání. Tak jsme se vrátili zpět k Penquin Islandu a vlezli si do zákoutí. Bylo to lepší, ale ne úplně ono. Na koupání a šnorchlování to nebylo, i když voda byla krásně modrá a příjemná. Akorát po vykoupání byla zima. Bylo tu hodně nadšenců do kitingu, a tak jsme se teoreticky přiučili. Na pohled to vypadá dobře, ale na vodě to žádná sranda není. Je to takový snowboarding na vodě a na první pohled to vypadá jako pouštění draků. Jestli si to čte nějaký profík v tomto sportu, tak z našeho popisu nebude nadšený. Vítr byl tak silný a Peťulu by to určitě odneslo i na suchu. Kromě kitingu jsme viděli i windsurfing a matně jsme vzpomínali, jaký je vlastně rozdíl mezi surfingem a windsufingem. Vymysleli jsme to a správně.

Po návštěvě pláže jsme si šli prohlédnout byt, na který jsme dostali tip a kde nás zlákala nízká cena oproti současnému nájmu. Stále se rozmýšlíme, jestli do toho máme jít nebo ne. Z teoretických zkušeností pobraných na univerzitě, za ty léta,  jsme si ze srandy udělali skoro Swott analýzu a vyhodnocení musíme udělat dnes večer a rozhodnout se, zda se odstěhujeme nebo zůstaneme. Navštívili jsme trh s ovocem a zeleninou a nakoupili si další zásoby. Tyhle trhy jsou úžasné. Najdete zde všechno, kromě koření, oříšků, zeleniny, ovoce, bylinek také pečivo, oblečení, klobouky, květiny… prostě všechno. Ovoce a zelenina je tu za poloviční ceny než v obchodech, zvláště v neděli před zavíračkou, takže toho využíváme.

A hurá na poslední týden školy před prázdninami!