Prázdninové zprávy

Foto: Penguin again

První týden prázdnin je za námi. Ondra měl zcela pracovní nasazení a každý den chodil do práce. Přicházel zničený. Já jsem se snažila spravit mu náladu jídlem. A tak vždycky, když Ondra došel dom z práce, čekala jsem ho s teplou večeří.

Nic moc se tento týden nestalo. Já jsem v týdnu dodělávala věci, na které nebyl čas a síla, když byla škola. Podívala jsem se na pár filmů, hledala práci – i když stále nic a v tomto vánočním období je všude mrtvo, nebo spíše je všude obsazeno, protože Australští školáci mají letní prázdniny. Další novou zkušeností pro mě byla návštěva kadeřnictví. Už jsem se vyloženě těšila, až shodím “hřívu” a nebudu se potit ve vlasech při teplotách nad 30 stupňů, které tu stále jsou a stále sílí. Bylo to těžké vybrat si, kde asi je ta nejlepší a zároveň nejlevnější kadeřnice, když nemáte reference. Nejdříve jsem prošla střed města, kde jsem našla pouze tři kadeřnictví. Z toho ve dvou z nich stříhali docela pofidérní staří páni, od kterých bych na sebe nenechala ani sáhnout. Je pravda, že to bylo jen za 20 dolarů, ale byli to totální neprofesionálové. Od toho jsem šla pryč a vydala jsem se mimo centrum do Subiaca. Po dlouhém chození a hledání jsem si nakonec vybrala jedno kadeřnictví a vešla dovnitř. Objednala jsem se ještě na ten den na odpoledne. Nemělo cenu jet domů a pak zase znovu do města. Rozhodla jsem se, že se podívám do místního outtlet centra, kde je plno obchůdků a ceny jsou nižší, než ve městě.

A teď zpráva hlavně pro holky a ženy: Australského oblečení za nízkou cenu je tu hodně, ale kvalita je občas dosti mizerná. To stejné platí o obuvi. I když jsem v ČR nikdy nezavítala do second handu, v Perthu jsem už navštívila. Oblečení se tu dá sehnat od dolaru nahoru. Sice pro mě je občas dost náročné si něco vybrat, většina Australanek je plnějších tvarů, ale pár triček jsem si koupila. Najdete tu hodně různého oblečení, bot, knížek, povlečení, kabelek, klobouků, prostě hodně předmětů a občas to jsou i věci, které jsou úplně nové ještě s cedulkou z obchodu nebo skoro nepoužívané. Ale chce to vybírat a mít štěstí na velikost. Je tu hodně krásných večerních šatů, které se dají pořídit za 10 nebo 15 dolarů. Je to tím, že na zábavy se tu nosí běžně společenské oblečení – šaty, boty na podpatku apod. Ne žádné rifle, tričko a tenisky.

A jak skončila moje návštěva u kadeřníka? Podle očekávání byla výsledná cena skoro 150 dolarů a ze mě se stala skoro blondýnka s mikádem. Komunikace s australskými lidmi je opravdu zajímavá. Člověk jim kolikrát vůbec nerozumí, ale hlavně, že se domluví. Používají zvláštní angličtinu, která se od té, co se učíme a slyšíme ve škole hodně liší. Australani jsou líní, a tak si slova hodně zkracují, vážou je a celkově používají úplně jiné výrazy pro kolikrát běžná slovíčka. Návštěva kadeřnictví dopadla dobře, i když jsem se trošku bála, když slečna kadeřnice vzala do ruky nůžky. Nebyla jsem si jistá, jestli umí stříhat a bála jsem se, co mi tam zůstane. Stále jsem ji musela pobízet, že to chci ještě zkrátit a více prostříhat. Co se týká oblečení, byl to také šok. V ČR moje kadeřnice pracuje v normálním pracovním oblečení (kalhoty, tričko). V tomto salonu byly tři “kadeřnice” a měli na sobě černé šaty, namalované dlouhé nehty, byly výrazně nalíčené. Připadala jsem si, že mě stříhá nějaká úřednice a ne kadeřnice. Nevím jak to dělala, ale při práci se neumazala. Důležité je, že Ondrovi se můj účes líbí a pozná mě. Mě vyhovuje také, protože mi není takové teplo v těch mých hustých vlasech. Jo Ondra to má  nejlepší, jednou za měsíc ho ostříhám strojkem a je to zadarmo.

Po celém dni, kdy jsem nachodila neskutečně kilometrů pěšky v horkém počasí, jsem šla spát hodně brzy a byla jsem utahaná, jako kdybych běhala maraton. Takže jsme byli s Ondrou vyřízení podobně.

Rozhodli jsme se, že v sobotu vyrazíme znovu směr Penguin island. Tentokráte jsme se ale hodně vyhecovali a vstávali jsme v sobotu už po 6 hodině a po 8 hodině jsme se brodili oceánem na ostrov tučňáků. Byli jsme první nadšenci, kteří se brodili. Potkali jsme akorát první rybáře a co je udivující pro nás, v Austrálii rybaří nejen muži, ale i hodně žen. Kolikrát potkáváme celé rodiny. Vody bylo v oceánu po ránu málo, a tak to šlo jako po másle. Na ostrově nás vítalo hejno ptáků a pelikán, který stál uprostřed. Přešli jsme přes uvítací zástup a šli kolem pláže na naši oblíbenou stranu. Na ostrově byl božský klid, ne moc lidí, voda klidná a průzračná. Molo a písek byl hodně rozpálený. I když bylo “jenom” 34 stupňů, dopoledne nefoukal vítr a slunce pálilo více.

Když jsme došli na místo, kde jsme kempili minulý týden, tak jsme byli překvapení. Viděli jsme, co je všechno pod vodní hladinou, protože vody bylo opravdu málo. Dokonce jsme viděli i kraba. Kolem 10 hodiny vody přibylo, a tak mohl Ondra vesele šnorchlovat. Já jsem taky měla první lekci potápění. Snad tomu taky přijdu brzy na chuť a budeme šnorchlovat společně. Voda byla příjemná, a tak kromě koupání a šnorchlování jsme lovili i malé bílé kamínky a stavěli si z nich různé nápisy. Na ostrově jsme strávili celé dopoledne a část odpoledne. Bylo to příjemné, i když voda je hodně solená a od písků jsme byli zase všude a donesli jsme si ho i domů. Při zpáteční cestě jsem se lekla velké ještěrky, která najednou byla kousek od mých noh. Za celou cestu jsme jich potkali asi 5. Na pláži jsme viděli čtyři volně pobíhající, nebo spíše ve skále schované, tučňáky. Jednoho z nich jsme znali od naší minulé návštěvy, kdy se promenádoval přímo před námi a ukazoval nám, jak umí plavat a chodit. Zbývající tři byli hodně vykrmení a tuční.

Když jsme se začali vracet oceánem na pláž a k autobusu, byla nad námi černá obloha. Sice v předpovědi byl výskyt bouřek a blýskání, ale ještě jsme žádnou bouřku v Perthu nezažili. Voda v oceánu byla kalná. Byli jsme těsně před koncem našeho brodění a začalo pršet a blýskat se. Mokří jsme stejně byli, takže nám déšť tak nevadil. Schovali jsme se pod přístřešek a do pěti minut bylo po dešti i po blýskání.

V neděli jsme byli dopoledne dokoupit zásoby jídla. Nejen nakupování, ale hlavně neskutečné vedro nás zmohlo, že jsme zrušili odpolední program na pláži. Vybalili jsme jídlo, Ondra uvařil oběd, a aby mohl v klidu tvořit vánoční přání od nás pro vás, šla jsem odpočívat na gauč k televizi. Navečer jsme zajeli ještě dokoupit ovoce a zeleninu na trh do Subiaca a nedělní večer jsme kromě pravidelného callingu s rodinou zakončili filmem.

Dnes v pondělí jsem byla ve městě, které bylo přecpané lidmi, kteří mají prázdniny a kteří hlavně bláznivě nakupovali vánoční dárky. Takže toto vánoční šílenství je všude asi stejné. Akorát nás se letos naštěstí netýká. Naším cílem je do 24. 12. navštívit vánočně osvícený Perth.

Přejeme Vám všem krásné české bílé Vánoce se vším všudy! A moc se nepřejídejte cukroví a dalších dobrůtek, o kterých my si letos necháme jenom zdát. A také nám v ČR neumrzněte. Je to opravdu paradox: my se tu potíme a potíme v horku a u vás teploty stále klesají a klesají.