Jak jsme se brodili oceánem k tučňákům

Foto: Christmas Idol, Kaplan, Holiday, Penguin island
Videa:  Penguin Island, Christmas Idol

Tentokrát jsme toho nafotili opravdu hodně. Poslední týden školy utekl opět rychle a začali nám prázdniny. Hurá, hurá! Sice do školy chodíme rádi, ale oddech je taky potřeba. Ondra je v práci, a proto budu tentokrát psát já. Nejdříve shrnu, co se událo ve škole a potom vám vylíčím naši dobrodružnou nedělní výpravu. Možná to bude povídání na delší dobu, než obvykle, takže si můžete k tomu uvařit kávičku a smlsnout nějaké vánoční cukroví.

Minulé pondělí jsem dostala novou učitelku, která nahradila tu stávající, protože odešla na pořádně dlouhou dovolenou (až do února). Byl to zpočátku šok, protože takhle crazy teacher jsem ještě nikdy neměla. Celou výuku jsme se jenom smáli. Její vtípky, akční vysvětlování, měnění hlasů apod. bylo opravdu legrační. Naše téma, na které jsme speakovali, byly vzpomínky z dětství. Tuto hodně funny učitelku jsme měli až do čtvrtka, v pátek jsme měli na zástup učitele z USA. Ten byl také dobrý, ale na Jane nikdo nemá.

V úterý visel ve škole seznam se jmény těch, kteří mohou od ledna nastoupit na FCE kurz (cambridgeský). Naše jména tam nebyla, ale Ondra měl šanci se tam dostat, pokud se otevře další třída. Naštěstí se opravdu otevírá, a tak od ledna do března bude pilně a asi “tvrději” studovat. Já budu pokračovat ve svém intermediate levelu a obecné AJ. Ale ke konci února si zkusím napsat další vstupní test na FCE a doufám, že od března do června své studium završím také certifikátem.

A aby těch testů nebylo málo, tak jsme ve škole psali ve středu další. Moje třída měla těžký test, protože fungujeme teprve 3 týdny. Proto nikdo z naší třídy výše nepostoupil, ale se svými výsledky jsem patřila k té lepší polovině. Ondrova třída měla lehčí test, dobrali učebnici. Sice nepostoupili výše všichni, ale Ondra byl ten nejlepší ve třídě. Exceluje hlavně ve writingu (psaní na různé téma). Takže slohovky v ČJ mu hodně pomohli a teď to jenom překládá do AJ. Hodně lidí s touto částí testů má problémy. Asi ve školách nikdy nebyli burcovaní psát tolik slohovek, jako my v ČR. Proto s tím nemáme, po slohové stránce, takové problémy.

Ve čtvrtek jsme měli plánovanou vánoční besídku v Kings Parku. Každá třída měla secvičené zpívání a tancování na vybrané songy. Některé třídy zapracovali i na kostýmech. Moje třída měla song “Hot hot hot”, který je velmi enegický, ale plno lidí tancovat nechělo, a tak výsledný dojem nebyl tak úžasný, jak měl být. Hlavně Korejské a Japonské holky si to vůbec neužili a netancovali. Zato Brazilkám šlo vlnění samo. Text k této písničce byl hodně easy. Vše se tam pořád opakovalo, a tak jsme se měli naučit jenom dvě sloky.

Ondra měl na zpívání i na naučení těžkou vánoční písničku. Ale vyzráli nad tím dobře a celkový dojem byl velmi dobrý. Měli na hlavách santovské čepičky, vánoční řetězy kolem krku, v ruce dárečky s nalepeným textem písničky a vlající krepáky v ruce. Pofukoval vítr, takže to vypadalo hodně dobře.

Celá vánoční show začala tím, že jsme se přemístili do Kings parku, snědli jsme párky, které nám škola zadarmo připravila a vyčkávali jsme na příchod Santy. Ten dorazil v letním úboru spolu s pomocníky a dočkali jsme se sladkých dárečků v podobě bonbónů. Přejedli jsme se toho až až, ještě že máme dobré připojištění na zubaře. Ale snad nebude potřeba. Potom až do půl čtvrté jsme se dívali na představení jednotlivých tříd. Porota složená ze tří učitelů vybrala tři nejlepší vystoupení, ale pouze první třída dostala cenu. Cenou bylo šampaňské pro každého. Bohužel opět ani moje ani Ondrova třída neobsadila žádnou ze tří nominovaných příček. Po celém dni, kdy prahlo slunce, jsme byli dost utahaní. Pátek utekl hodně rychle a většině lidí, po čtvrtečním oddychu od školy, to přišlo jako sobota. Proto také hodně lidí raději ani nedorazilo.

Pátek byl náš poslední den ve škole a Ondra se loučil se svoji třídou a učitelkou. Učitelce, která je z Anglie, dal typický český film “S tebou mě baví svět” s anglickými titulky. Kolem Vánoc ve škole bude končit hodně lidí, takže od ledna budou určitě velké změny studentů ve škole.

A tak nám začali prázdniny a o víkendu přišli pořádné letní teploty. V sobotu bylo 37 stupňů a v neděli 39 stupňů. V sobotu Ondra pracoval, takže výlet na Penquin island jsme měli v plánu na neděli. Ráno jsme vstávali už v 7 hodin, abychom se vyprali co nejdříve. Po ránu je totiž méně vody, což jsme potřebovali k úspěšnému přebrodění části oceánu a naší cestě zadarmo na Penquin island. Moc jsme nevěděli, co nás na tomto ostrově čeká a co tam vlastně uvidíme. Ale byli jsme mile překvapeni.

Poté, co jsme dorazili do Rockinghamu a na Safety beach, tak jsme se podívali, kolik je vody. Sice  z této pláže jezdí trajekt na ostrov, ale stojí 16 AUD cesta tam i zpět za jednu osobu. Vzdálenost k ostrovu je však pouze krátká a viděli jsme, že plno lidí chodí pěšky skrz oceán a že voda dosahuje pouze do pasu dospělého člověka. A tak jsme se na cestu vodou vydali. Kolikrát byla voda pouze ke kolenům nebo stehnům. Nejvíce dosahovala opravdu do pasu. Takže jsme cestu zvládli v pohodě i s batohy na zádech. Byla to taková ranní rozcvička.

První dojem, když jsme dorazili na ostrov a viděli plno těch otravných australských ptáků, nebyl moc vábný. Navíc jsme museli prvně zdolat cestu po molu k informační budce. To by nebyl takový problém, kdyby celé molo nebylo zaneřáděné od výkalů ptáků. Jde vidět, že nikomu se nechce do čištění, a každý chce jen rýžovat. U informační budky jsme si vzali mapu ostrova, posilnili se jídlem a navštívili ukázku krmení a povídání o životě tučňáků. Parta tučňáků byla malého vzrůstu, ale podle povídání byli staří kolem 16 let. Jeden z nich byl tučný a více chlupatý, než ostatní a nervózně pobíhal dokola a vyhlížel paní s krmením. Byli to srandovní tvorové. Nemotorně se pohybovali, rychle plavali a jeden po druhém si chodili spokojeně pro ranní dávku snídaně – rybičky. Asistentka jim dala prst mezi zobák a poté jim mezi to vložila rybku.

Po této ukázce jsme se vydali prozkoumat, co je na ostrově. Po vyznačené trase jsme došli na vrcholek, kde jsme viděli hejno pelikánů. Byl tu nádherný pohled na všechny strany ostrova. Na jedné straně, kam jsme se prvně přebrodili, byla pláž klidná a bylo zde více ptáků. Na druhé straně byl oceán zajímavější, voda krásně modrá a pobřeží lemovaly skaliska. Takže bylo jasné, kde zakotvíme. Na mapce, kterou jsme si vzali, byly vyznačeny místa pro šnorchlování, na které se Ondra těšil ze všeho nejvíce. Mě zase zajímali skaliska, která jsem si musela nafotit a prozkoumat. Prošli jsme si celé pobřeží. Voda nebyla hluboká, nebyly tu ani tak velké vlny, ale bylo tu hodně porostlých kamenů a korálových útesů. Skaliska poblíž vody byly ozdobeny malými mušličkami a dalšími krásami, které ani nevíme, jak se jmenují. Po cestě jsme narazili na velkou skupinu různých ptáků. Viděli jsme tady poprvé bílé ptáky se žlutým zobákem a černou chocholkou na hlavě. Uvidíte je několikrát na fotkách. Když jsme se vraceli z naší obhlídky pobřeží zpět na začátek, tak jsme měli problém projít kolem tolika ptáků. Navíc tito bílí noví ptáci se chovali celkem drsně a začali vystrkovat své zobáky. Naštěstí zrovna procházelo více lidí, a tak ptáci ustoupili a nechali nás projít. Jinak bychom se celkem dost báli procházet kolem nich. Bylo jich přece jen hodně.

Zakotvili jsme na začátku u velké skály s jeskyní. Ondra popadl šnorchl a šel ho vyzkoušet. Byl nadšený, protože popisoval, jak viděl korálové útesy s malými rybičkami, plno mušlí apod. Já jsem šnorchl vyzkoušela jenom na suchu. Do vody jsem si s ním netroufla, protože když jsem si dala do pusy trubici a skousla ji, tak se mi “navalovalo". Když jsme spokojeně odpočívali na dece, tak jsme kolem skaliska uviděli tučňáka, který si to mašíroval kolem. Zbývající čas jsme ho pozorovali. Byl chudák nějaký vyděšený. Šel se vykoupat, pak zase vylezl a procházel se poblíž naší deky. Vlny si s ním hodně pohrávali a podlamovali mu nohy. Když však vleze do vody, plave hodně rychle. Ve vodě nám přišel jako malá velryba, když se vynořil, tak nám připomínal zmoklého ptáka. Byl srandovní.

Naši pohodu vyrušili přicházející asijští studentíci, kteří jak spatřili tučňáka, tak hned běželi k němu, obklopili ho a začali si ho fotit. Chudák malý tučňák vůbec nevěděl, co se děje a vyděšeně se díval a seděl. Po druhé hodině, kdy je ještě málo vody, jsme vyrazili zpět k Safety beach. Opět jsme se brodili oceánem. Voda o moc nestoupla, takže jsme to v klídku přešli. Protože v místech bylo opravdu málo vody, byla hodně vyhřátá. Celkově se oproti minulému týdnu voda více prohřála a byla příjemnější. Jde vidět, že léto a letní teploty začaly čarovat. Domů do Glendalough se nám ještě nechtělo, a tak jsme se znovu vykoupali na pláži a Ondra zkusil šnorchlovat i tady. Sice tu k vidění byli jenom mušle, ale i to ho bavilo a nosil mi na deku své úlovky.

Po nedělním výletu jsme byli mile překvapeni, jakou další krásu jsme v okolí Perthu objevili. Byl to moc pěkný výlet se vším všudy – dobrodružným broděním, tučňáky, vydařeným slunečným počasím ( i když na pláži u vody nám ani nepřišlo, že je tolik stupňů), krásnou pláží lemovanou skaliska.. prostě pohoda a jako z pohádky. Po večerních pravidelných telefonátech s rodinou jsme unaveni, ale spokojeni ulehli a spali tvrdě až do rána. A dalšímu předvánočnímu prosincovému týdnu byl konec!