Hi from Australia

Jak jsme se v lednu zapotili

V Austrálii pokračuje léto, školákům pomalu končí letní prázdniny a náš koloběh škola a práce pokračuje. Máme se stále dobře a čas nám utíká mílovými kroky. Stačíme pouze registrovat, který je den, ale o tom, kolikátého zrovna je nemáme moc tušení. Paradoxem je, že na bytě máme hodně kalendářů, celkem 5.

Je neuvěřitelné, že už končí třetí týden školy v novém roce. Připadá nám, že jsme teprve nedávno začali. Angličtina je teď pro nás číslo jedna a je naší největší součástí dne. Což je ale dobře, protože kvůli tomu, jsme sem jeli.

Za dva týdny, co jsme naposledy psali, se toho moc zvláštního neudálo. Pouze minulou neděli a pondělí jsme se opravdu zapotili. Oba dva dny bylo přes 40 stupňů, větřík skoro vůbec nezafoukal a nedalo se ani dýchat. Takové vedro jsme tu ještě nezažili a ty dva dny to úplně stačilo.

Nedělní odpoledne jsme strávili na pláži. Písek byl tak rozpálený, že jsme museli jít v pantoflích, a i ty byly po chvíli žhavé. Nejlépe bylo ve vodě, která byla také dost teplá (v porovnání s minulým koupáním). Střídali jsme pouze cestu do vody, chvíli na dece a pak zase rychle zpět do vody se ochladit. Na pláž i z pláže jsme se svezli starým autobusem s pérovacími sedadly. To byl zážitek. Pan řidič si tento job opravdu užíval, na každého se usmál a popřál každému pěkný den. Bylo to milé, i když tady to je normální. Ne sice všichni řidiči se tak usmívají, ale je tu zvykem se pozdravit se řidičem a když lidé vystupují, děkují řidiči za svezení.

Nejen kruté zimní teploty a sníh způsobují komplikace. I teploty přes 40 stupňů dokážou napáchat trošku nepříjemností. Doprava, zvláště vlaky, jezdili se zpožděním, bylo vytížené elektrické napětí, protože všichni žhavili klimatizace a jezero poblíž našeho bydlení začalo vysychat. Naštěstí od úterý teploty klesly zpět pod 40 stupňů a jeden den bylo i pod 30 stupňů, takže jsme prohlásili: bude zima. Což pro vás v ČR bude znít určitě směšně.

Takže jsem tu zažili nejen největší naše promoknutí v životě, ale i pro nás zatím největší vedra. A kdoví, co na nás ještě čeká.

A zpět ve škole

Foto: Fremantle, panorama

První školní týden v novém roce nám dal zabrat. Ondra začal poctivě studovat FCE, kde denně musí vstřebávat plno nových slovíček, gramatiky a všeho ostatního. Je to dost náročné. Musí se hodně připravovat i doma a dostává denně plno úkolů. Bylo těžké zvyknout si na nové spolužáky a učitele, které dostali. Celý kurz trvá 10 týdnů a je ukončen zkouškou, která je naplánovaná na 13. 3. Skládá se z několika částí…

Já studuji dále general English na úrovni intermediate. Bohužel naše skvělá učitelka Donna je stále na dovolené a dostali jsme jiného učitele na záskok. Je to mladý kudrnatý fešák, který studuje na univerzitě německé dějiny a jeho výuka je pro většinu třídy hodně nudná. Ze začátku byl dost zmatený a dělal sám chyby. Dělali jsme plno odborných článků, které se dělají spíše na univerzitě, po které se mě vůbec nestýská. Knížku, podle které bychom měli pokračovat, jsme otevřeli sice už v úterý. Ale poté, co chtěl s námi začít od první lekce a my ho stopli, že chceme pokračovat od 9. lekce, kde jsme skončili. Takže další otevření bylo až dnes v úterý v druhém týdnu. Uvidíme, snad se to bude vyvíjet lépe a při dalším testu postoupím výše a budu mít lepšího učitele. Jinak po Vánocích plno lidí odešlo a postupně další zase přichází (každé pondělí). Polovina spolužáků z mé třídy je však stejná.

V odpolední výuce mám konverzaci, kterou jsem měla prvně s Ondrovým učitelem z FCE a od tohoto týdne mám zase jiného učitele. Zatím mě to tam baví více než dopolední hodiny, které by měly být důležitější. Dobrovolně chodím každé úterý po výuce ještě do konverzačního klubu, abych své dovednosti v mluvení zlepšila. Takže jsme teď oba dva v celodenním kontaktu s angličtinou a před půlnocí odpadáváme unavení do postele a ráno se těžko budíme do dalšího studijního dne.

Ondra stále chodí pomáhat na stavbu a já jsem minulý týden opět pokračovala v dalším hledání práce. Zaměřila jsem se na cleaningové agentury, kde jsem zjistila, že pokud nebudu mít police certificate (výpis z trestního rejstříku od doby, co jsem v Perthu), tak mě nenapíšou ani na seznam “čekatelů.” Tento certifikát jsem si vyřídila na poště a teď čekám, až mi ho pošlou do schránky. Stačil mě k vyřízení pouze pas, ověření adresy (podle výpisu z bankovního účtu) v Perthu a poplatek, který byl 53 AUD. Obešla jsem nějaké agentury, kde jsem buďto odevzdala životopis a odcházela se slovy “my se určitě ozveme” a nebo ani to ne.

Jsem ráda, že se mi tento týden podařily sehnat alespoň dva malé úklidy domů. Tento týden ve čtvrtek začnu uklízet u jedné české rodiny, která má dvě malé děti. Celkem se na tento úklid těším, protože to bude takové zpestření a určitě tam nebude takový nepořádek. Další můj úklid domu jednoho Australana je v pátek po škole. Tento job jsem sehnala na inzerát a v neděli jsem tam byla poprvé. Uklízela jsem čtyři hodiny a celkem jsem si mákla a poznala jsem, jak to vypadá, když chlap bydlí sám a ještě v Austrálii.

Australané se nevyzouvají a v domcích mají plno nepraktických věcí a materiálů. Např. po celém domě koberce, kachličky s velkými spárami, v každé místnosti hodně sportovních strojů, ale jejich největším koníčkem je velká plazmová televize a dobré jídlo a pití k tomu. Dům má dvě patra. Nejvíce, co mě zaskočilo, bylo žehlení a praní. Australani perou pouze ve studené vodě a prádlo nevěsí ven, ale nechají vysušit v pračce. Takže když se vytáhne ven, je to vše pomačkané a většinou ne moc dobře vyprané. Takže už chápu, proč pořád nakupují tolik nového oblečení. Vyžehlit zmačkané oblečení bylo síla, ale on už jen fakt, že to je aspoň krásně poskládané, hodně uspokojil majitele domu. Celkově byl překvapený, jak po úklidu dům vypadal. I když je tam ještě plno práce. Sám uznal, že má plno věcí neorganizovaných a chybí mu tam ženská ruka. Uklízet budu každý pátek po škole a majitel většinou doma moc nebývá. Takže to bude nejspíše dobrý job.

O víkendu jsme se taktéž nezastavili. Ondra skoro celou sobotu pracoval a já jsem si dodělávala věci do školy, žehlila, vařila, prala apod. Neděli jsme měli také hodně nabitou. Po návštěvě Fremantlu, kde já jsem pracovala a Ondrášek se učil a čekal na mě, jsme se přesunuli na Scarborough beach. Tady Petr slavil narozeniny. Došli jsme ke konci oslavy, takže jsme měli pouze kuřecí stehýnka a dort, který jsme Petrovi darovali jako symbol narozenin. Byl to banánový dort ozdobený lentilkami, kde byl nápis Petr a svíčky s číslicemi 3 a 6. Byl to originální dárek a všem se moc líbil a posléze i chutnal.

V neděli bylo počasí všelijaké. Chvílemi teplo, pak zima a foukal silný vítr, hlavně na Scarborough beach. Vlny zde byly snad největší, co jsme tady viděli. Kolem šesté hodiny jsme konečně dorazili domů s tím, že se navečeříme a půjdeme se učit. Ani ne za hodinu dorazila naše spolubydlící Markéta s partou dalších Čechů (spolužáků ze školy), a tak jsme seděli, popíjeli pivko a klábosili, až byla skoro půlnoc.

Jak krásně řekla moje drahá sestra: Vy tam jenom pijete, chodíte na pláže a furt máte BBQ. V podstatě je to tak, i když zapomněla ještě na tu školu a práci. Ale je fakt, že si to tady užíváme všemi doušky.

Tento týden se udála ještě jedna velká zajímavost. Od pondělí byly zavřené skoro všechny pláže, kvůli žralokům. Byl to celkem nepříjemný pocit slyšet, že na Cottesloe beach, kde jsme se v období našich prázdnin vesele koupali, byli viděni dva tiger sharks. Jeden byl velký 2 a jeden 3 m. Tato neobvyklá situace se v Perthu už dlouho nestala. Pláže jsou stále kontrolovány a je vždy vyznačeno, zda je nebezpečné se koupat, a kde nebo ne. Ve škole nám učitel vyprávěl o tom, že celé pobřeží táhnoucí se od severu k jihu Western Australia, je plné žraloků, kteří se však živí rybami, kterých je v oceánu spousta. Takže snad už všichni odplavali zase pryč a můžeme se opět koupat. Předpovědi na příští týden slibují opět teploty ke 40 stupňům, takže se zapotíme.

Silvestr and After party

Foto: Silvestr, After_party, Mettams Beach

Tak už je to tady. Konec dalšího roku a začátek nového, doufejme, že úspěšného roku před námi.  Samozřejmě my v Austrálii jsme napřed oproti Evropě, a tak jsme Nový rok slavili o sedm hodin dříve než v Česku. Ale vše pěkně postupně. A jaký byl vlastně plán? Velmi jednoduchý, nejdříve BBQ u místního jezera a poté Silvestrovská party v našem bytě. Akce byla samozřejmě mezinárodní. Tedy ne zase tolik. Na seznamu pozvaných byli Češi, Slovenka a dvě vysmáté Korejky z mé třídy.

Poslední den starého roku jsme zahájili návštěvou supermarketu ve městě, kde bylo potřeba nakoupit nějaké to jídlo na BBQ a pozdější party. Ještě že už máme v centru vychytaný jeden obchod, který není tolik navštěvovaný, jinak bych byl asi z nakupování opět nervózní, jak se znám. Jedna perlička. Rozhodli jsme se poprvé vyzkoušet samoobslužné pokladny. Ty fungují tak, že přijdete se svým nákupem k pokladně bez obsluhy a sami si pípete kódy. Tento systém je tak důmyslný, že jsem tu pokladnu minimálně třikrát zavařil a museli jsme přivolat obsluhu, abychom mohli pokračovat v pípání kódu. No prostě informatik ze zemědělky v akci. Samozřejmě, já za to nemohu, že je to takový krám. Zajímavé třeba je, že ovoce a zeleninu si zde vážíte a vybíráte také sami. To by v Česku absolutně nemohlo fungovat, protože my Češi jsme od přírody šikovný národ a už vidím praxi, že si koupíte například dražší rajčata, ale na pokladně si vyberete ty levnější. Určitě by se přišlo i na další fígle. Ale celý proces snímání a placení zboží je natáčen na kameru. Jak víme z marketingu, jedná se o obchod budoucnosti.

Takže jídlo máme nakoupeno, úspěšně doneseno na základnu do našeho skromného bytu, ale něco nám tu chybí. Copak to asi bude? No přeci nějaký ten alkohol. Tak rychle jen odložíme nákup a utíkáme do nejbližšího Liquer shopu nakoupit nějaký ty piva. Po cestě probíhá ještě vášnivá diskuze o tom, kolik toho nakoupíme. Jak to dopadlo? Dobře! Koupili jsme dvě bedny levnějších piv a jednu bednu dražších. Jen na upřesněnou jedna bedna má 24, takže jsme celkem měli 72 piv pro 9 lidí, což se nám zdálo jako optimální počet. Mimochodem jedno pivo není půl litr, ale o něco více než třetinka. Nakonec byli vybrány dvě aussie značky – Tooheys Extra Dry a Pure Blonde a jedna mexická – Corona. Stačilo už  zaplatit a hurá domů, což znamenalo asi půl kilometrovou procházku. Nakupovat jsme byl já, Peťula a naše spolubydlící. Takže každý dostal jednu krabici a vesele jsme upalovali domů. Chudáka Peťulu z toho boleli ruce ještě dva dny. Pak už jen nastal drobný problém doma – jak to vše naskládat do ledničky. Peťula a Markéta (spolubydlící) se postarali o přípravu občerstvení. Mimo jiné i o česnekovou pomazánku, která byla opravdu poctivá, protože v ní bylo hooodně česneku.

To už se ale přiblížila šestá hodina večerní a my jsme upalovali na Glendalough Station, kde jsme měli sraz s ostatními. Odtud směr park a hurá na grilování. Zde moje slabé nervy opět tiše trpěli, protože byl velmi silný vítr a olej pod hamburgery tak pěkně prskal, že jsem byl po grilování pěkně kropenatý od oleje. Jak zapadalo sluníčko, tak se i celkem ochladilo a my jsme raději prchli do tepla našeho bytu, kde mohla silvestrovská párty začít.

Je vidět, že tu angličtinu poctivě studujeme, protože nám ta konverzace šla velmi pěkně. Nebo to bylo možná přibývajícími promilemi alkoholu v krvi. Jeden Čech donesl i meruňkovici a korejské kamarádky neodolali a ochutnali. To ale nevěděli do čeho jdou. Myslím, že jim to řádně protáhlo trubky a na českou vodu jen tak nezapomenou. Samotná půlnoc se přiblížila až nečekaně rychle, že jsme málem ani nestihli najít a otevřít šampaňské. Když jsme vyšli před byt, abychom vypálili naše oblíbené prskavky, tak kupodivu venku bylo ticho. Nikdo neodpaloval rachejtle a další pyrotechniku. Nikdo si venku nepřipíjel. Takže jsme museli vypadat před bytem jako pořádní exoti. Ale to nám nevadilo. Po půlnoci jsme si již jen udělali drobnou diskotéku, první opilí začali odpadávat a většina šla spát o půl třetí ráno.

Novoroční probuzení bylo pro mnohé velmi náročné. Naštěstí nikdo neměl zažívací potíže a nemusel jít v noci faxovat na záchod. Ráno po společné snídani ve formě švédských stolů nás opustila většina hostů. Při pohledu do ledničky jsme zjistili, že ještě máme spoustu alkoholu, takže co nás mohlo lepšího napadnout, než že ho musíme dopít, a tak jsme rozjeli vlastně takovou malou after party, kde jsme si zahráli Člověče nezlob se, které mi nadělil místní Santa Peťula. Poté jsme zvládli dva České filmy, abychom zavzpomínali na domov a tak nějak jsme se propili do střízliva. Začalih jsme nejdříve nevinně dopíjet pivo, poté padlo šampaňské a několik lahvinek vína. Z malé after party se stala celodenní akce – skoro od deseti do deseti do večera.

V sobotu jsme již měli soukromý program a vydali jsme se podívat na další pláž, která se nachází cca půl hoďky z našeho bytu, což tady není žádná vzdálenost. Pláž byla úchvatná a voda nádherně průzračná. Chvíli jsme se čvachtali a poté jsme si udělali asi dvou možná tří kilometrovou procházku po pláži. Jak jsme šli, tak oceán postupně měnil barvu a byl více rozbouřeny, protože jsme šli ze závětrné pláže do otevřené, kterou milují především surfaři. Pláž, na které jsme zakempili byla velice podobná jako na Penguin islandu, tj. hodně korálových útesů, pobřeží lemující skaliska, méně vody a skoro žádné vlny. Takže ideální na snorkelling. Byla to příjemná procházka s nádherným výhledem na měnící se oceán a pobřeží.

Po návratu jsme společně připravovali novoroční večeří. Domácí hranolky a něco jako kuřecí steaky. Přes značné svízele se to  nakonec docela povedlo. K tomu jsme si dali ještě šampaňské – Svatého Ondřeje, jak jinak. No a od pondělí nás čeká snad poslední půl rok ve škole. Mě začíná FCE kurz, tak mi držte palce a Peťula pokračujte v intermediate, tak ji držte palce taky, ať se nám daří. Takže ořezat tužky a hurá do školy oprašovat a zlepšovat znalosti v angličtině.