23. 1. 2010

Jak jsme se v lednu zapotili

V Austrálii pokračuje léto, školákům pomalu končí letní prázdniny a náš koloběh škola a práce pokračuje. Máme se stále dobře a čas nám utíká mílovými kroky. Stačíme pouze registrovat, který je den, ale o tom, kolikátého zrovna je nemáme moc tušení. Paradoxem je, že na bytě máme hodně kalendářů, celkem 5.

Je neuvěřitelné, že už končí třetí týden školy v novém roce. Připadá nám, že jsme teprve nedávno začali. Angličtina je teď pro nás číslo jedna a je naší největší součástí dne. Což je ale dobře, protože kvůli tomu, jsme sem jeli.

Za dva týdny, co jsme naposledy psali, se toho moc zvláštního neudálo. Pouze minulou neděli a pondělí jsme se opravdu zapotili. Oba dva dny bylo přes 40 stupňů, větřík skoro vůbec nezafoukal a nedalo se ani dýchat. Takové vedro jsme tu ještě nezažili a ty dva dny to úplně stačilo.

Nedělní odpoledne jsme strávili na pláži. Písek byl tak rozpálený, že jsme museli jít v pantoflích, a i ty byly po chvíli žhavé. Nejlépe bylo ve vodě, která byla také dost teplá (v porovnání s minulým koupáním). Střídali jsme pouze cestu do vody, chvíli na dece a pak zase rychle zpět do vody se ochladit. Na pláž i z pláže jsme se svezli starým autobusem s pérovacími sedadly. To byl zážitek. Pan řidič si tento job opravdu užíval, na každého se usmál a popřál každému pěkný den. Bylo to milé, i když tady to je normální. Ne sice všichni řidiči se tak usmívají, ale je tu zvykem se pozdravit se řidičem a když lidé vystupují, děkují řidiči za svezení.

Nejen kruté zimní teploty a sníh způsobují komplikace. I teploty přes 40 stupňů dokážou napáchat trošku nepříjemností. Doprava, zvláště vlaky, jezdili se zpožděním, bylo vytížené elektrické napětí, protože všichni žhavili klimatizace a jezero poblíž našeho bydlení začalo vysychat. Naštěstí od úterý teploty klesly zpět pod 40 stupňů a jeden den bylo i pod 30 stupňů, takže jsme prohlásili: bude zima. Což pro vás v ČR bude znít určitě směšně.

Takže jsem tu zažili nejen největší naše promoknutí v životě, ale i pro nás zatím největší vedra. A kdoví, co na nás ještě čeká.

Žádné komentáře:

Okomentovat