Foto: den 1: Perth, Yanchep, Lancelin, den 2: Pinnacles, den 3: Dongare, Leaning Tree, Geraldton, den 4: Kalbari, den 5: Kalbari II
Vyjeli jsme v neděli 20. 6. kolem poledne a marně jsme v pár otevřených obchodech sháněli nafukovací
matraci. Problém jsme však vyřešili nákupem čtverců, které nám sloužili jako karimatky. Slunné odpoledne jsme strávili návštěvou prvního národního parku Yanchep, kde nás uchvátila australská pohoda - měkký zelený trávník, výhled na jezero plné ptáků a nedaleká restaurace s živou hudbou. Kromě toho jsme zde hledali na stromech i koaly, které vypadají stále strašně znuděně a skoro celý den prospí. První den jsme cestování ukončili v Lancelin, kde jsme se sklouzli a vyřádili v lomu s bílým pískem, který z dálky vypadal jako sníh. Večer jsme si připravili první spaní ve Ford Falcon, kdy po sklopení zadních sedadel jsme měli luxusní manželskou postel. Jelikož jsme spali pouze 165 km od Perthu, tak v noci a k ránu bylo chladno. Už jsme se těšili na teplé dny i noci na severu.
První větší naší atrakcí a populární turistickou destinací byly Pinnacles v Nambung národním parku, což bylo několik pískovcových útvarů, které byly hodně fotogenické a nezklamaly nás. Mezi nimi se dalo projíždět i autem, a tak jsme to po vzoru “Ozíků” vyzkoušeli. Byli jsme plní energie a nadšení, a tak jsme pořídili plno fotek a dělali různé blbinky. Konec druhého dne jsme zakončili poblíž Dongary a poprvé jsme spali na odpočívadle spolu s dalšími převážně karavany, ve kterých jezdí důchodci. Dongara nám přišla jako větší vesnice, kde bylo pár obchůdků a jedno malé infocentrum, ve kterém jsme nabrali potřebné podrobnější mapky o dalších oblastech. Cestou do Geraldtonu jsme si vyfotili stromy, jejichž kořen se tyčil podél země. Geraldton bylo větší město, kde jsme se prošli po městské pláži, osprchovali se, navštívili jsme HMAS, což je památník 2. světové války. Následoval Northampton, což bylo historické městečko, ve kterém měl být bezplatný kemp, který byl však už zrušen. A tak jsme dojeli až do Port Gregory a přespali v caravan parku. Byla to tak malá vesnice, že jsme za 2 minutky byly na druhém konci a nic jiného než kemp zde vlastně nebylo. Po cestě do Gregory jsme jeli kolem Pink Lake, což bylo opravdu jezero s růžovým podkladem. Každopádně to bylo příjemné mít po třech dnech cestování teplou sprchu.
Netrvalo to dlouho a sluneční paprsky vystřídal déšť, který vydržel celou středu prvního týdne. Dojeli jsme před Kalbari, kde bylo
několik odboček a pohledů na zataženou oblohu nad oceánem a na zajímavé skaliska. Vždy jsme čekali v autě, než přejde dešťová přeháňka a pak jsme vyrazili. Viděli jsme například Natural Bridge nebo údolí, kde byly neskutečně barevné skály a kameny. Dokonce jsme mohli autem dojet i k oceánu, kde se parkovalo na velkém kameni. Město Kalbari nebylo nijak velké, i když plno věcí bylo hodně vychválených a ve skutečnosti strašných (např. oceanárium, které nejspíše zkrachovalo). Nejlepší z celého dne bylo naše suprové ubytování na farmě, kterou vlastnili milí australští důchodci. Ranč měl dvě velké ohrady plné koní a ve chlívkách pár koz. Bylo to zde kouzelné, kromě krásného výhledu do krajiny, koníků kolem, jsme při naši podvečerní procházce potkali nejdříve dvojici a pak i skupinku klokanů. Nemilé však bylo večerní zjištění, že námi vyfocené fotky z prvního deštivého dne se neuvěřitelným způsobem smazali neznámo kam. Hodně nás to mrzelo a naštvalo, protože jsme kvůli tomu tak mokli. Jediné štěstí bylo, že jsme i další den 
trávili v národním parku v Kalbari, kam vedla 20 km nezpevněná písčitá cesta. Naštěstí byl v pohotovosti bagr, který cestu upravoval po deštivém dnu. Po cestě jsme viděli i láskyplné objetí dvou klokanů, které naše auto vylekalo a rychle odskočili do křoví. V parku jsme se vydali se na 8 km okruh, kdy jsme šli po skalách a údolím kolem Murchison River. Pohled do oranžovo-zeleného údolí, na sice vyschlou řeku, bral dech. Ani ne po kilometru se před námi objevila velká díra ve velkém kameni, která byla nazvaná okno. Tady končilo plno lidí, ale my jsme byli tak uchvácení okolím, že jsme šli celý okruh a nelitovali jsme ničeho. Dokonce jsme potkali i plno klokanů a stádo černých koz. Další okruh byl nazvaný Z-Bend, ale my jsme pouze došli k výhledu na řeku, která tekla do tvaru Z a lemovaly ji oranžové skály. Poté jsme “spěchali”, abychom do západu slunce stihli vyfotit lookouty z předešlého dne, o které zmizeli z karty. Hlavně jsme šli znovu Rainbow Valley, které se nám předešlý den hodně líbilo. Dnes, když bylo opět slunečno, vše vypadalo jinak.
Nikdy také nezapomeneme na cestu z Kalbari na odpočívadlo, kde jsme nocovali. Jeli jsme po západu slunce, kdy byla tma a místní cesta na D1 byla pro nás hodně nebezpečná. Každou chvíli jsme totiž viděli u silnice nějakého klokana, kteří nám skákali i přes silnici a před autem. Jeli jsme opravdu pomalu a celkem se strachem v očích. Bylo to pro nás takové ponaučení, kdy jsme začali další dny plánovat a kempovat do západu slunce, abychom tohle nemuseli absolvovat znovu. Klokan je krásné zvíře, národní symbol Austrálie, ale v noci je to opravdu nebezpečné a ve dne je to také nemilý pohled dívat se kolem silnice na poražené klokany a občas i krávy.
Žádné komentáře:
Okomentovat