Jih Západní Australie I

Den první – den D

Foto: Trasa I, Preston, Busselton

Ano, Ano, už je to konečně tady, nastal ten vytoužený okamžik, tedy nedělní ráno a naše první dovolená je tady. Nejdříve jsme museli vyzvednout našeho vypůjčeného plechové miláčka – Toyotu Corollu Sedan (viz. ), která dokonce i brzdila a byla bez větších závad. Pro mne to byla premiéra, co se týče řízení s automatickou převodovkou a ještě k tomu vlevo. Takže jsem byl zpočátku drobně nervózní. To nám ale nezabránilo tomu, abychom si konečně vyjeli autem nakoupit ještě poslední nezbytnosti, stavit se pro věci na bytě a v jednu hodinu odpoledne vyrazit z Perthu.

Naše první zastávka byla v Preston beach, kterou jsme našli víceméně bez problémů. Po pravdě řečeno jsme z ní byli trošku zklamání, protože na fotkách vypadala fešněji než v realitě. Kousek od této pláže se mělo nacházet nádherné jezero, které svítí oranžovými barvami, bohužel bylo více než z půlky vyschlé, takže taky žádná diskotéka.

Nedělní druhou zastávkou byl Busselton, který je známý pro jeho nádherné boudy, které jsou přistavěny na molu dlouhém dva kilometry. Je v nich umístěno muzeum a prodejna suvenýrů. V realitě se tam nacházejí pouze čtyři modré budky, které jsou docela malé. Docela nás to překvapilo. Každopádně jsme se tady poprvé setkali s modely australských krav, což je takový místní kýč pro turisty. Téměř každé městečko v oblasti Margaret River má alespoň jednu. Bývají v životní velikosti a každá jinak barevná. Například v Busseltonu jsme našli dvě, jedna byla v provedení australské vlajky a druhá v barvách korálového útesu.

Jelikož už byla pokročilá doba, po páté hodině, tak jsme se rozhodli, že zde i zakotvíme. Místo bylo více  než ideální – veřejné záchody, téměř prázdné parkoviště, pouze s pár podobnými blázny jako my, kteří chtějí spát v autě a krásná tráva s lavičkami a výhledem na oceán. Prostě super. První noc jsme přečkali bez úhony a dokonce jsme se i vyspali, bez toho aniž bychom byli rozlámání. Krásnou tečkou za prvním dnem byl západ slunce nad oceánem. Po západu slunce jsme si šli pouze vyčistit chrup, podívat se na místní hvězdičky a kolem 20 hodiny spát. Ne že bychom byli tak unavení, ale po západu slunce, po 19 hodině večerní začne být tma a co jiného dělat v autě nebo v chladném počasí venku.

Den druhý – den kamenů

Foto: Trasa II, Sugarloaf, Canal Rocks, Margaret River, Cape Leeuwin

Ráno jsme vyrazili z Busseltonu směr Cape Naturaliste, což je jeden z místních cípů, kde se nachází mimo jiné jeden z mnoha místních majáků. V místě nás překvapil drobný, naštěstí jen ranní deštík, který dlouho nevydržel. My jsme se vydali po místní stezce, která byla celá asfaltová a vedla podél nádherného pobřeží až k takovému sousoší, které bylo pár metrů od pláže a mělo připomínat kostku cukru, což nám sice tak nepřišlo, ale i tak se nám tam moc líbilo. K autu jsme se vraceli kolem poledne, kdy už bylo pěkné horko a my jsme se samozřejmě ráno zapomněli namazat, takže jsme se drobně spálili.

Ještě než jsme se přemístili na jiná místa, tak jsme navštívili místní muzeum o majáku a hrdě se napsali do  návštěvní knihy. Další naše zastávka byla ani nevím za kolik kilometrů v Canal rocks. Než jsme na dané místo zavítali, zakotvili jsme u jiných kamínků, které byly kouzelné a hlavně krásně oranžové. Poté jsme pokračovali na Canal rocks, což je taková skála na pobřeží, ve které si voda vyhloubila svoje koryto – kanál, nad kterými “Ozíci” (název pro Australany) vybudovali lávku a udělali z toho turistickou atrakci a alespoň nám chudým Čechům se moc líbila. Ten oceán byl prostě úchvatný, však se podívejte na fotky.

Po cestě jsme minuli spoustu vinic a pastvin s místními krávami, které se asi hodně opalovali, protože jich bylo plno černých. Pondělní putování ale ještě nebylo u konce. Víceméně jsme projeli vesničkou zvanou Margaret River, kde je těžce přeturistíno a víceméně tam nic není. Tedy můžete si zde koupit zájezd autobusem, který vás povozí místními rozlehlými vinicemi a zaplatit si večeři s ochutnávkou vína, ale to je tak asi vše, co tato vesnice nabízí. Ale jak říkám, byla to jen taková drobná zastávka, která vedla k cílu dnešního putování, což byl druhý cíp – Cape Leeuwin, s majákem, u kterého se stýkají dva oceány – Indický a Jižní. Na místo nás naše Toyota dovezla o půl šesté a areál zavírali o šesti, takže jsme měli na prohlídku prostoru kolem majáku a vyfocení cedulky, která ukazovala který oceán je který, půl hodiny, což bylo pro nás tak akorát. Na vrátnici si to ale nemysleli, a tak nám prodali vstupenky s výraznou slevou – platili jsme jen 5 dolarů místo třiceti. Jelikož se nám opět přiblížil západ slunce, začali jsme se poohlížet opět po nějakém vhodném místě, kde bychom mohli na noc zaparkovat. Vybrali jsme si nádherný lookout, ze kterého jsme viděli přímo na maják. Po západu slunce nás překvapila menší bouřka, která naštěstí nebyla moc silná a za chvíli přešla.

Den třetí – den velkých stromů

Foto: Trasa III, Beedelup NP, Warren NP, Pemberton, Groucester, Salmon beach

Tuto dovolenou plánovala Peťula a musím říci, že to naplánovala velmi dobře, protože po dvou dnech u oceánu jsme měli výraznou změnu a zamířili jsme se mrknout na místní obrovské stromy, které dosahují více než šedesáti metrů. Ale abych nepředbíhal událostem…

Nejdříve jsme zamířili do národního parku, ve kterém se nacházel vodopád. K našemu zklamání, i když ne zase tak velkému překvapení, byl takový nic moc. Především proto, že byl po dlouhém a horkém létě relativně vyschlý. Takže žádné moc velké nadšení.

Vodopád jsme si poměrně rychle prošli a Peťula zavelela odjezd směr další dnešní cíl – Bicentennal Tree, což je obrovský strom v dalším národním parku, na který se dá vylézt až na vrchol po takovém “žebříků”. Každopádně v tomto parku jsme zjistili, že se za každý vstup musí platit. Ale je to tady takové dobrovolné, protože na parkovišti si vezmete obálku, do které vhodíte peníze a to se pak dá do speciální schránky. Do auta se musí dát ústřižek o zaplacení za okno. No my jsme se rozhodli to tady ještě risknout a nezaplatit, což se nám nakonec vyplatilo. Zpět ke stromu, já jsem vylezl do půlky a stačilo a Peťula se rozhodla, že to radši nebude ani zkoušet, protože má strach z výšek.

Málem bych zapomněl, cesta do tohoto parku nebyla asfaltová, ale místní zpevněná cesta, která byla krásně oranžová. Auto sice bylo zaprášené a zjistili jsme, že tlumiče moc netlumí, ale naštěstí jsme dojeli v pořádku.

Po zdolání této strastiplné cesty nás vítalo malé městečko zvané Pemberton. Dříve zde byla železnice a dnes již po místních kolejích jezdí jen turistický vláček, který jsem bohužel nezvládnul vyfotit. Každopádně v místním parku nechali odstavenou jednu starou mašinu na uhlí, která už je drobně orezlá. Australani se totiž o ní moc nestarají. Asi tady nemají takové nadšence jako v Česku. To nám ale nezabránilo v tom udělat pár foteček na památku.

V místním parku jsme také objevili BBQ machine a neodolali jsme. V místním supermarketu jsme nakoupili párečky a ohřáli si oběd. S plným břichem jsme se vydali na druhý, více turisticky  navštěvovaný strom – Groucester Tree. Tady už bohužel ranger vybíral mýtné, takže nám to znovu zadarmo neprošlo a zchudli jsme o jedenáct dolarů na vstupném. Tento strom má také žebřík až do korun stromů, a tak jsem se odhodlal na něj vylézt. Za ty peníze jsem prostě musel. Nahoře jsem byl celkem rychle a řeknu vám, že Peťula z šedesáti metrů je ale hrozně malinká. Jinak jsem tu neviděl až zas nic tak moc extra. Jen koruny stromů, a to bylo víceméně vše.

Myslíte si, že naše dnešní putování už skončilo? Tak to se mýlíte… Měli jsme před sebou ještě nějakých x kilometrů na Salmon beach, což je velmi krásná pláž zasazená do kopcovité zelené krajinky. Prostě pohádka. Úplně nás to rozdovádělo, že jsme na pláži nafotili pár bláznivých fotek, kdy jsme se snažili vyskočit oba zaráz do vzduchu. No aspoň na jedné fotce se nám to myslím povedlo. Jelikož se čas nachýlil, tak jsme přeparkovali na místní lookout, podívali se na západ slunce a šli spát. Večer jsme měli ještě takovou ne zrovna veselou příhodu, kdy nám po okně lezl asi pěticentimetrový pavouk. Naštěstí jen z venku.

To be continued….