Národní park Litchifield, ve kterém jsme strávili dva dny, byl úžasný. Bylo to díky tomu, že zde bylo několik
vodopádů, pod kterými se dalo koupat. Připadali jsme si opravdu jako v ráji a užívali si pohodičku. Čvachtání ve vodě bylo fajn, protože i když bylo kolem 30 stupňů Celsia, tak vlhkost byla kolem 80%. Takže koupání byla nejlepší možná aktivita v tomto počasí.
vodopádů, pod kterými se dalo koupat. Připadali jsme si opravdu jako v ráji a užívali si pohodičku. Čvachtání ve vodě bylo fajn, protože i když bylo kolem 30 stupňů Celsia, tak vlhkost byla kolem 80%. Takže koupání byla nejlepší možná aktivita v tomto počasí.
Nejdříve jsme navštívili termitiště, kde ty největší přesahovaly 2 metry. První vodopád, ke kterému jsme došli a dalo se v něm koupat byl Florence Falls. Bylo zde neskutečně moc turistů, skoro hlava na hlavě. Byly to v podstatě dva vodopády ze skály s krásně průzračnou vodou, ve které jsme sledovali větší černé rybky. Po osvěžení jsme se prošli kolem řeky, kde bylo plno dalších malých splávků a palmy.
Naprostá bomba to bylo v Buley Rockhole, kde byly dva menší “bazénky” s vodopády a poté celá řeka se splávkami. Takže jsme se postupně všude vykoupali nebo spíše plácli naše rozpálená těla do vody, nejlépe pod tekoucí splávek. Tuto činnost zde provádělo několik dalších turistů či Australanů. Bylo to úsměvné sledovat rodinky s velkými přenosnými ledničkami plnými jídly nebo australské “vypracované” těla válící se ve vodopádkách. Dalšími vodopády, u kterých však bylo koupání zakázáno, byl Tolmer Falls a Wanga Falls. U druhého z nich jsme si prošli i kilometrový okruh pralesem s netopýry, kteří vydávali zajímavé zvuky a vystoupali jsme až nad vodopády. Při sestupu zpět k parkovišti jsme zpocená těla opláchli ve studánce s překvapivě teplou vodou. Celkem nás děsily pavučiny s velkými pavouky, které jsme viděli na okolních stromech.
Poslední ranní procházkou v Litchfieldu byl Walker Creek, kdy jsme šli podél řeky s vodopádky. Velkým překvapením při cestě na nejsevernější bod Austrálie pro nás bylo, že jsme šťastnou náhodou uviděli v malé vesničce Batchelor repliku hradu. Ondra zastavil a ze srandy říká: “Nafoť ten Karlštejn.” A ona to
doopravdy byla replika Karlštejnu od Havlíka, což byl emigrant z ČSR. To bysme v Austrálii a ještě v tak malé vesničce se dvěma obchody a malým informačním centrem opravdu nečekali. Byla zde i básnička v češtině přeložená do angličtiny a Havlíkův životopis. Mile nás to překvapilo, že i v Austrálii jsme našli něco z naší rodné země. A byly jsme na to náležitě pyšní a vyfotili si repliku ze všech stran.
doopravdy byla replika Karlštejnu od Havlíka, což byl emigrant z ČSR. To bysme v Austrálii a ještě v tak malé vesničce se dvěma obchody a malým informačním centrem opravdu nečekali. Byla zde i básnička v češtině přeložená do angličtiny a Havlíkův životopis. Mile nás to překvapilo, že i v Austrálii jsme našli něco z naší rodné země. A byly jsme na to náležitě pyšní a vyfotili si repliku ze všech stran.
V neděli třetího týdne jsme navštívili nejsevernější město Darwin, které nás moc nezaujalo a navíc počasí zde bylo opravdu tropické a těžko se dýchalo.Takže po pár hodinkách, kdy jsme se prošli parkem, vyfotili si významné vládní budovy, navštívili jedinou pláž a Waterpoint, což byl vybudovaný komplex koupaliště a apartmánů poblíž oceánu, jsme ujížděli cestou zpět. Protože jsme po delší době byly zase ve větším městě, dopřáli jsme si na oběd pořádný flák šunky, takže se nám pak do Kakadu národního parku jelo lépe. Trošku nás však udivil kouř z ohně v buši tím směrem, kam jsme mířili. Podle domorodců Aborginců to znamená, že se příroda čistí. Šťastnou náhodou jsme navštívili i zastrčené, ale moc pěkné visitor centre, kde byla poučná ukázka všech zvířat, rostlin a přírodních jevů, které můžeme v této oblasti očekávat. Z balkonku tohoto turistického centra jsme se mohli rozhlédnout i do krajiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat