Po dlouhé noci, kterou jsme strávili společně s dalšími karavany na odstavném parkovišti, jsme se vydali směr Kakadu NP, kam jsme dorazili pravděpodobně více než po hodině jízdy. Národní park jako takový je rozdělen do sedmi regionů, přičemž my jsme mohli navštívit jen šest, protože jeden region je určen pouze pro auta s pohonem na všechny čtyři kola. První den nás čekal South a East Aligator Region a Jabiru.
N
aše putování začalo v South Aligator River v místě zvaném Aurora Resort, kde se mimo benzínky a informačního centra nachází Billabong Walking Track, který nás dovedl k nádhernému jezírku s průzračnou vodou a pravděpodobně s krokodýly v bažině. Ty jsme ale radši nehledali. Jezírko nám poskytlo nádherný výhled do krajiny, bylo pokryté kvetoucími lekníny a na hladině se nacházel jeden klobouk. Pravděpodobně od turisty, který se zde rozhodl vykoupat a byl pomalejší než krokodýli :). Na další cestě jsme přejeli South Aligator River, což je věčně zakalená řeka plná krokodýlů. Posledním místem, které jsme měli v plánu navštívit v aktuálním regionu, bylo místo zvané Mamukala, což nebylo nic jiného než další jezírko, které se v průběhů roku mění – od pomalu přetékající vody, po téměř vyschlé místo. My jsme zde byli v období, kdy zde ještě byla spousta vody, ale postupně docházelo k vysychání. To bylo vše co nám tento malebný region mohl nabídnout.
aše putování začalo v South Aligator River v místě zvaném Aurora Resort, kde se mimo benzínky a informačního centra nachází Billabong Walking Track, který nás dovedl k nádhernému jezírku s průzračnou vodou a pravděpodobně s krokodýly v bažině. Ty jsme ale radši nehledali. Jezírko nám poskytlo nádherný výhled do krajiny, bylo pokryté kvetoucími lekníny a na hladině se nacházel jeden klobouk. Pravděpodobně od turisty, který se zde rozhodl vykoupat a byl pomalejší než krokodýli :). Na další cestě jsme přejeli South Aligator River, což je věčně zakalená řeka plná krokodýlů. Posledním místem, které jsme měli v plánu navštívit v aktuálním regionu, bylo místo zvané Mamukala, což nebylo nic jiného než další jezírko, které se v průběhů roku mění – od pomalu přetékající vody, po téměř vyschlé místo. My jsme zde byli v období, kdy zde ještě byla spousta vody, ale postupně docházelo k vysychání. To bylo vše co nám tento malebný region mohl nabídnout.
Po pár kilometrech jsme přejeli hranice s dalším regionem – East Aligator Region, kde jsme se ze 
zvědavosti šli podívat na boat ramp a pak do místního Českého ráje – Bardedjilidji. Ani nevím, jak se to správně vyslovuje, ale moc se nám tady líbilo. Byla to taková cca tříkilometrová procházka mezi pískovcovými skály. Poslední zástavkou v tomto regionu byl Ubirr – což je posvátná aborginská hora s krásnou skálou, výhledem a starodávnými aborginskými malůvkami. Na ten krásný výhled do krajiny z vrcholku jedné skály, snad nikdy nezapomeneme. Tak zářivě zelenou trávu, která působila hodně uklidňujícím dojmem, jsme už dlouho a hlavně v suché Austrálii neviděli. Po cestě k tomuto “stanovišti” nás udivil také kůň na silnici, kterého jsme nikde jinde při našem cestování volně nepotkali.
zvědavosti šli podívat na boat ramp a pak do místního Českého ráje – Bardedjilidji. Ani nevím, jak se to správně vyslovuje, ale moc se nám tady líbilo. Byla to taková cca tříkilometrová procházka mezi pískovcovými skály. Poslední zástavkou v tomto regionu byl Ubirr – což je posvátná aborginská hora s krásnou skálou, výhledem a starodávnými aborginskými malůvkami. Na ten krásný výhled do krajiny z vrcholku jedné skály, snad nikdy nezapomeneme. Tak zářivě zelenou trávu, která působila hodně uklidňujícím dojmem, jsme už dlouho a hlavně v suché Austrálii neviděli. Po cestě k tomuto “stanovišti” nás udivil také kůň na silnici, kterého jsme nikde jinde při našem cestování volně nepotkali.
Tento den nás ještě čekal jeden region, který se jmenuje podle jediného městečka v Kakadu NP – Jabiru. V tomto regionu jsme navštívili aborginské muzeum mapující historii místních domorodců a jejich problémů s přistěhovalci – tedy bělochy. Peťula zde neodolala a koupila si šperkovnici v aborginském stylu. Poté následovala návštěva samotného městečka Jabiru, kde jsme se byli vykoupat v místním bazénu, což jsme ocenili jako potřebnou vzpruhu po parném dni a pak jsme již jeli do místního campu. Mimochodem, zde jsme prožili jednu z nejtěžších nocí, protože v autě bylo příšerné vedro, okna se pořádně otevřít nedaly a neustále nás trápila přítomnost komárů v autě, které i když člověk vyzabíjel, tak za pět minut byl opět slyšet ten otravný bzukot.
Do Nourlangie regionu jsme zavítali v úterý čtvrtého týdne a po ránu před tím, než začalo slunce pálit, jsme si vylezli kvůli pohledu do okolí, na jednu skálu. Jmenovalo se to Nawurlandja Lookout, kde jsme si posbírali pár pěkných kamínků. Nourlangie byl 1,5 km okruh, kde jsme mohli na skalách obdivovat umění Aborginců. Podívat se do krajiny plné různých stromů a v dálce hor vyžadovalo vylézt 800 m do prudšího kopce. Právě tato překážka odradila spoustu turistů a je pravda, že už jsme viděli hezčí “rozhledny” do krajiny.
Zbývaly nám poslední dva regiony. Yellow water region představoval větší řeku, na které jsou populární projížďky lodí. My jsme se nacházeli pouze v jedné části, kde řeka připomínala spíše bažinu, kde bylo plno larev, ze kterých se rodili komáři. Sem tam nějaký leknín, ptáci nebo trávou zarostlá část řeky, kde byl dokonce i ukazatel směru. To bylo vše, co jsme zde viděli. Posledním regionem byl Mary River, kde jsme se zastavili pouze u Bukbukluk výhledu (názvy jednotlivých částí v Kakadu zní zajímavě a těžko se vyslovují, protože jsou pojmenovány podle Aborginců). Cestu k menšímu vodopádu, která byla nezpevněná, jsme odmítli absolvovat a navštívili jsme poslední infocentrum, které bylo na druhé straně parku. Naše návštěva v tomto největším parku byla u konce a my jsme se dostali zpět do města Katherine.
Chtěli jsme vidět Hot Springs, tj. termální vodu (kolem 30 stupňů Celsia) v řece, kde se dá koupat. Sice jsme ji našli, ale tím, že zde bylo plno Aborginců koupajících se a sedících kolem břehu, jeli jsme o kousek dále do kempu. Trošku nás rozhodilo, že ubytování v Perthu zpět v Glendalough se Zilvarovcema, na které jsme se těšili, nevyjde. A tak jsme si udělali na spravení nálady BBQ, koupili si na osvěžení pivko a mrkli co nového na internetu. Byl to příjemný večer opět v civilizaci, s pěkným posezením, sprchami, internetem a hlavně jsme se po těch teplých nocích s otravnými komáry konečně pořádně vyspali.
Žádné komentáře:
Okomentovat