Z Broome nás vyhnal déšť, který nepřestával ani další den, kdy jsme cestovali k hranici mezi 
Západní Austrálii (WA) a Severním Teritoriem (NT). Plné struhy vody a velké kalužiny na silnici nám celkem naháněli strach a my jsme si přáli, ať už přestane pršet. Naštěstí nás v tento deštivý den nečekalo nic jiného než dlouhé cestování v autě se zastávkami ve Fitzroy Crossing a Halls Creek, což byly vesničky plné Aborginců (původních obyvatel), kteří od pohledu vypadají hodně nebezpečně. V infocentru ve Fitzroy Crossing nás celkem vyděsily fotky povodní z let 2008, na druhou stranu nás paní potěšila s předpovědí, že srážek má ubývat. Pravděpodobně jsme také byly mezi posledními auty, které mohli silnicí k Fitzroy Crossing projet, protože byla brzy kvůli dešti zavřená. Mile nás zahřály akce na benzínkách pro řidiče, kdy kafe či čaj byly zadarmo.
Západní Austrálii (WA) a Severním Teritoriem (NT). Plné struhy vody a velké kalužiny na silnici nám celkem naháněli strach a my jsme si přáli, ať už přestane pršet. Naštěstí nás v tento deštivý den nečekalo nic jiného než dlouhé cestování v autě se zastávkami ve Fitzroy Crossing a Halls Creek, což byly vesničky plné Aborginců (původních obyvatel), kteří od pohledu vypadají hodně nebezpečně. V infocentru ve Fitzroy Crossing nás celkem vyděsily fotky povodní z let 2008, na druhou stranu nás paní potěšila s předpovědí, že srážek má ubývat. Pravděpodobně jsme také byly mezi posledními auty, které mohli silnicí k Fitzroy Crossing projet, protože byla brzy kvůli dešti zavřená. Mile nás zahřály akce na benzínkách pro řidiče, kdy kafe či čaj byly zadarmo.
Další den už byl bez deště, a tak jsme se mohli zastavit a projít si okolí ve městě Kununura, které je 90 minut od hranice WA/NT. Zde byl i menší národní park Mirima, který trošku připomínal Český ráj, kdy jsme se prošli kolem oranžových skal a mohli se podívat z výšky na město i skalní městečko. Cestou autem jsme potkávali velmi často stáda krav, které vypadaly jako zkřížené s velbloudem. Byly hrozně vyhublé, pod krkem měly jakýsi “lalok” a hrb na zádech. Žádné výstavní kusy to nebyly.
V Severním teritoriu jsme po dvoudenním dlouhém cestování zastavili ve větším městě Katherine, kde jsme
měli i signál na mobilních telefonech, což nás vždycky potěšilo. Kromě doplnění zásob jídla a vyřízení telefonátů, jsme dojeli do Nitmiluk národního parku. Tady jsme teprve zjistili, že se změnil čas a je zde o 1,5 hodiny navíc než v Západní Austrálii. I to, kromě dlouhého cestování, nás dost unavilo. A tak jsme se zvládli pouze ubytovat v krásném kempu v parku, kde byl i bazén, u kterého byla večerní zábava s živou hudbou. A po západu slunce kemp navštěvovali i zvědaví malí klokani, na které jsme se byli v noci podívat.
měli i signál na mobilních telefonech, což nás vždycky potěšilo. Kromě doplnění zásob jídla a vyřízení telefonátů, jsme dojeli do Nitmiluk národního parku. Tady jsme teprve zjistili, že se změnil čas a je zde o 1,5 hodiny navíc než v Západní Austrálii. I to, kromě dlouhého cestování, nás dost unavilo. A tak jsme se zvládli pouze ubytovat v krásném kempu v parku, kde byl i bazén, u kterého byla večerní zábava s živou hudbou. A po západu slunce kemp navštěvovali i zvědaví malí klokani, na které jsme se byli v noci podívat.
Další den ráno jsme si trošku vyšlápli v Nitmiluk NP a vylezli na velkou skálu, ze které jsme sledovali řeku a okolí. Daleko více se nám však líbilo na Edith Falls, kam jsme ještě ten den zavítali. Tady jsme poprvé viděli větší vodopád v Austrálii, pod kterým jsme se mohli v krásně čisté vodě koupat. V poolu kousek od vodopádu jsme dokonce viděli i rozkvetlý fialový leknín. Bylo to jako ráj a parádně jsme se osvěžili. Vyzkoušeli jsme také vodu dalšího menšího vodopádu poblíž kiosku, kde jsme plavali ve studenější vodě i s rybkami.
Jaké další změny jsme pociťovali? Především v počasí, kdy chladné noci vystřídaly teplejší. Ze začátku jsme se zaradovali, ale pak jsme se začali těšit spíše na ty chladnější, kdy se spalo lépe. Krásné bylo z auta nebo na nočním odpočívadle, kde nebylo žádné světlo ani lampy po západu slunce, sledovat hvězdnou oblohu a občas padající meteority. Horší také bylo, že kolikrát jsme si v našem rozpáleném autě připadali jako v sauně a tím, že jsme byli v oblasti, kde jsou pralesy a vlhčejší počasí, tak nás hlavně po západu slunce otravovali svoji stále stejnou vlezlou písničkou komáři. Ale to vše jsme zvládli při našem dobrodružném cestování a teď už na to s úsměvem jen vzpomínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat